Svoboda je všechno
Anna Bařinová, rozená Putnocká, se narodila 3. srpna 1926 v Budkovcích na Slovensku. Její maminka Marie byla původem Maďarka a právě pro tuto národní příslušnost prožila rodina v roce 1938 nucený odsun do slovensko-maďarského pohraničí. Poté, co Annin otec Štefan Putnocký dokázal úřady přesvědčit, že je čistokrevný Slovák, mohla se rodina vrátit do původního bydliště. Po válce se devatenáctiletá Anna rozhodla Slovensko opustit. Nastoupila v Baťových závodech ve Zlíně. Pro dívku ze samoty v Budkovcích to byl fascinující zážitek. Mládež se chodila bavit hudbou a tancem. Anna poprvé v životě zažila, jaké to je se osprchovat. V roce 1948 se pod hlavičkou ROH zúčastnila XI. všesokolského sletu v Praze, kde panovala silně protikomunistická nálada a sokolové nechtěli mládežníky z ROH vůbec vpustit na cvičiště. Na počátku padesátých let potkala v Gottwaldově (dnes Zlín) svého manžela Zdeňka Bařinu. Ten spolu se svým otcem během války pomáhal partyzánům, kteří nepřímo zavinili masakr na Ploštině. Když se v roce 1950 sbíraly podpisy lidí, kteří žádali Klementa Gottwalda o trest smrti pro Miladu Horákovou, Anna Bařinová nepodepsala. Po znárodnění Bařinovy krejčovské dílny odešla rodina do Napajedel, kde prožila většinu svého života. Manžel Anny Bařinové Zdeněk vstoupil v šedesátých letech do komunistické strany, odkud ovšem vzápětí po invazi spojeneckých vojsk v roce 1968 na vlastní žádost vystoupil. Na politicko-společenském vývoji po sametové revoluci si Anna Bařinová nejvíce cení svobody, kterou považuje za nejvzácnější věc na světě.