Petr Bubeník

* 1945

  • "Bratr musel jít zrovna do JZD za traktoristu. Já jsem taky musel do JZD, ale šel jsem jako zedník. Byl jsem vyučený v OSP Veselí. Tam byli většinou kluci z Održáků, ze Bzence, většina sedláků, komunismus jsme nenáviděli. Byli jsme tam, jak je průmyslovka, byla pro okres. Učili se tam zedníci, kuchaři, instalatéři, takže já u těch zedníků. Na Mojmíru jsme byli, u Moravy, a jak jsme šli po Hradišti potom, naproti ekonomické škole u nádraží, uličkami, škubali jsme ze všech pionýrů pionýrské šátky. Jednomu pionýrovi jsem uškubl modrý, to byl východoněmecký, házeli jsme to za ploty."

  • "Prvně, na podzim, jim sebrali deset krmných hus – to si na okrese udělali komunisti z těch hus slávu. Potom měl strýc Karel padesát slípek, tak náš Jožin postavil u štítu takovou šopu, strýc je tam dal a já jsem mu u nich poklízel. Vždycky likvidovali sedláky, až bylo všechno sklizené. V půli listopadu nebo na konci listopadu, až měli všechno doma, přišli likvidovat. Byl tam předseda národního výboru Hudeček, Josef Chmelař byl tajemník, Franěk byl důstojník, takoví komunisté a ještě dva policisté. Sebrali jim všechen dobytek. U Haška se učili řezníci, tak to ti mladí řezníci nakládali, učni, to šlo do JZD. Prohledali celý barák. Kájovi sebrali peníze i vzduchovku a vystěhovali je asi na deset roků do obce Rapšach u Českých Velenic na samé čáře."

  • "Strýček říkal, že má vysokoškolské vzdělání, odjel do Kalifornie, do San Francisca. Zpočátku dělal u ocelářské firmy Bethlehem Steel, měli závody v San Franciscu, Los Angeles, v Seattlu a nový závod, postavený na kanadských jezerech. Mezitím tam strýček ještě vystudoval na notáře, ukazoval mi diplom z univerzity v San Franciscu. Byl i mezi vědci, byl členem Americké zeměpisné společnosti, a v roce 1959 ho pozval s těmi členy prezident Dwight D. Eisenhower do Bílého domu."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 27.03.2024

    (audio)
    délka: 01:21:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 04.05.2024

    (audio)
    délka: 02:03:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve škole na nás pokřikovali, že jsme kulaci

Na vojně, Praha, 1964
Na vojně, Praha, 1964
zdroj: archív pamětníka

Petr Bubeník přišel na svět 29. června 1945 v Uherském Ostrohu, narodil se manželům Marii, roz. Červenákové, a Josefu Bubeníkovi jako druhé ze čtyř dětí. Rodiče měli hospodářství, čítající asi 15 hektarů. Rodiny se dotkla kolektivizace, otec se dlouho bránil vstupu do jednotného zemědělského družstva (JZD), podepsal až roku 1957, kdy rodině hrozilo, že bude vystěhována do pohraniční obce Rapšach. Stejný osud už potkal maminčiny příbuzné – Ludvíkovy. Roku 1950 emigroval maminčin bratr Josef Červenák. V souvislosti s jeho odchodem za hranice byl stíhán další matčin bratr Antonín Červenák – byl odsouzen na čtyři a půl roku do vězení a posléze, psychicky zničený, hospitalizován na psychiatrii. Domů se vrátil jako nesvéprávný. Petr vyrůstal s nálepkou dítěte z kulacké rodiny, vyučil se zedníkem, většinu života pak pracoval v ostrožském JZD. Roku 1968 se oženil s Marií Paluříkovou, v září téhož roku se jim narodila dcera Alena. Manželství trvalo krátce. Roku 1972 byl odsouzen na osm měsíců s podmínkou na dva roky za pokus o nedovolené opuštění republiky během zájezdu do Jugoslávie. Podruhé se ženil roku 1981, s Milenou, roz. Ivanovou, vychovali syna Pavla (1982) a její dceru Magdalenu. Petr Bubeník se v roce 1985 zúčastnil pouti na Velehrad, roku 1989 svatořečení Anežky České v Římě. Po sametové revoluci se mu podařilo dostat zpět rodinný majetek v rámci restituce. V 90. letech začali se synem Pavlem znovu hospodařit. Roku 2024, v době natáčení, žil v Uherském Ostrohu.