Petr Choura

„V roce 1987 se na Lochotíně odehrál koncert v rámci evropského mírového pochodu, který měl připomenout vraždu švédského premiéra Olofa Palmeho. Šel několika zeměmi, nevím kterými, protože nás zajímal ten koncert. Měly vystoupit tři východoněmecké kapely, tři západoněmecké a nějaké české. Z německých tam byly Einstürzende Neubauten, Die Toten Hosen a NO 55. Z českých tam byl Cop, měl tam být Žbirka, místo něj tam byl Michal David, a pak tam byli Stromboli. Komouši vůbec nevěděli, co sem dostávají. Einstürzende Neubauten byli na absolutním vrcholu své kreativity a byli světovým představitelem industriálního žánru, který se do východní Evropy těžko dostal. Toten Hosen byla jedna z předních punkových kapel německé scény. Konfrontace dopadla tak, že Einstürzende Neubauten už nevystoupili, protože je společně s Toten Hosen naložili do autobusu a vyhostili. První hrál Cop, pak Toten Hosen, na ně se sem sjelo strašně lidí z Polska, východního Německa, z celých Čech. Toten Hosen jsem prožíval jako velkou euforii, byl to obrovský koncert. Lochotín celý vstal, kapela předala takovou energii, že i lidi, kteří to neznali, to najednou vnímali. Pak odehrála nějaká východoněmecká kapela, uklidnilo se to, nikoho nezajímali. Pak přišel Michal David a spustil ten svůj diskopříběh. Lochotín se znovu celý zvedl a Michala Davida vyhnal z pódia, vykamenovali ho, vypískali. Odešel dozadu, nastoupili policajti se psy, obstoupili pódium. Michal David se po nějaké době vrátil a koncert dohrál pod policejní ochranou. Bylo to absurdní.“

„Jezdil jsem do Prahy na burzy desek, které policajti rozháněli po lesích. Člověk sedl ve čtyři ráno na vlak, aby byl v sedm v Praze. Většinou to fungovalo tak, že se šlo do metra, tam člověk sledoval lidi. Desky mají charakteristický tvar, šlo poznat, kdo je nese. Taky jsme se už znali. Člověk nevěděl, kde zrovna burza bude. Bylo to dobrodružné. Lidi se začali bavit, pak někdo přišel a řekl: ‚Dneska jedem tam.‘ Jelo se na okraj Prahy, šlo se do lesa, desky se rozložily na zemi. Dvakrát, třikrát se to konalo na jednom místě. Pak se to profláklo, přijeli policajti, lidi se rozutekli, někoho sebrali a za týden to bylo podobné, vyjelo se někam jinam. Až ke konci 80. let se začaly dělat burzy oficiálnější, pod SSM, párkrát byla burza i tady v Plzni. Člověk se s lidmi na burze bavil, dozvěděl se o koncertech. Jezdili jsme po koncertech, které nebyly legální. Bylo normální, že se nekonaly nebo začaly, ale skončily příjezdem policajtů, kteří to ukončili, více nebo méně dramaticky.“