Do hodiny na gymnáziu si pro mě přišla Státní bezpečnost
Marie Čiháková, rozená Hajdrová, se narodila 14. dubna 1953 v Mikulášovicích, měla tři nevlastní sourozence. Tatínek byl za války nuceně nasazen v továrně v Drážďanech, která byla kvůli bombardování na konci války přesunuta právě do Mikulášovic. Sourozence vychovávali prarodiče. Dědeček, lesní dělník, měl klíče od hraničních zátarasů a měl propustku do hraničního pásma. Marie Čiháková navštěvovala základní školu v Mikulášovicích a gymnázium v Rumburku. V srpnu 1968 byla svědkem vpádu okupačních vojsk do Československa. Spolu s kamarády pomáhala tisknout a šířit protisovětské letáky. S budoucím manželem a kamarády pak strhla na nádraží v Mikulášovicích sovětskou vlajku. Státní bezpečnost ji vyslýchala, muž strávil měsíc ve vyšetřovací vazbě. Po gymnáziu ji nepřijali na přírodovědeckou fakultu do Prahy, rok pracovala jako laborantka v Ústavu pro matku a dítě. V Mikulášovicích začala pracovat v mateřské škole, později učila na základní škole, v Ústí nad Labem si dokončila pedagogickou nástavbu. Odmítla vstoupit do komunistické strany, i když ji k tomu ředitel školy tlačil. V roce 1989 nepodepsala nesouhlas s obsahem prohlášení Několik vět s výmluvou, že nemůže podepsat něco, co nečetla. Ve školství zůstala Marie Čiháková i po revoluci a kvitovala to, jak klidně se podařilo rozdělit v roce 1992 republiku. V době natáčení v roce 2023 žila s rodinou v Tomášově u Mikulášovic.