Leoš Duda

* 1964

  • Bylo [tam] snad sto deset tisíc lidí. Dokonce se spalo... Tam byl tehdy ten ministr kultury... Klusák! No ježkovy oči! My tam přijeli už den předtím navečer, takže jsme tam prožili noc, to bylo úžasné. Byly tam normálně cimbálovky a sjeli se folkáči. Všude, kde se dalo, tam [viděl] člověk jenom samý spacák nebo stan. Také bylo krásně, velice hezky, svítilo sluníčko, v noci teplo, takže i ta noc byla úžasná. Pak se to tam vlastně všechno sjelo a náměstí se zaplnilo. Bylo tam pódium a na to pódium – protože tam byl kardinál Tomášek tenkrát – a na to pódium, nepochopíte ty bolševiky, vlezl předseda KSČ nebo městského NV v Hradišti, přednesl tu klasickou bolševickou zdravici. To lidi ještě sem tam nějaký pískot. Ale jak tam vlezl Klusák, tak normálně první, co řekl [bylo]: ,Soudruzi a soudružky, já vás vítám!' Strhl se řev, že to byla hrůza. Člověku připadalo, že lidi převrátí to pódium, to bylo hrozný. Takže ho vypískali a když přišel kardinál Tomášek a začal liturgii, tak všechno zmlklo. Lidi klekli na zem, ježíši, to bylo úžasný! To byl tak silný okamžik, když po tom bolševikovi přišel na pódium kardinál Tomášek a jak to všechno zmlklo, jak lidi klekli. Ještě teď, když si na to vzpomenu, to mi začnou vibrovat...Tam jsme to brali tak, že když jsme odcházeli, všichni jsme říkali: To je konec bolševika, Velehrad, takže tak."

  • "Právě my třeba... v roce 1988 Václav Havel jezdíval do Zlína, jednak tady má kořeny, protože jeho tuším, že děda, byl Hugo Vavrečka, Baťův zaměstnanec Hugo Vavrečka. Jezdíval sem do Zlína v podstatě do rodiště svého dědy. A vlastně cestovatel Zikmund - oni byli kamarádi- scházívali se u Zikmundovy vily, u Zikmunda doma a Standu Devátého napadlo, že bychom mohli udělat setkání s Václavem Havlem. Tak jsme to uskutečnili v Šenku ve Vizovicích. Tehdy mi už policajti zabavili auto kvůli techničáku, tak jsem si půjčil od kamaráda Čurdy, který se mnou pracoval na ateliérech, auto na víkend. Půjčil mi ho, já svážel lidi na Havla a v pondělí mu ho vrátil. V tom týdnu za mnou přišel a říkal: ,Co jsi to dělal, ty vole?' Já: ,Nic, vozil jsem lidi.´ A on: ,Já vím, kde jsi byl!' Nakonec jsem se dozvěděl, že jeho otec byl předseda KSČ a JZD měl Březůvky. Takže jsem svážel lidi na Havla v autě předsedy KSČ."

  • "Ti kluci byli o dost starší, dá se říct, ale názorově jsme k sobě měli blízko, rozuměli jsme si a já jsem ke Standovi začal chodit domů ještě s kamarádem, ohledně těchto záležitostí. Snažili jsme se mu pomáhat. Já jsem třeba Devátého. Tehdy ještě pracoval ve Slušovicích, před tím jeho útěkem a soudy atd, než proti němu začali Čuba a estébáci hodně jít. Tak vlastně informace, které Staňa pouštěl nebo dodával na Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu, to jsme dělali tak, že jsem ho někde ve Zlíně večer naložil, jeli jsme do Slušovic, kde pracoval. Pracoval tuším na počítačovém úseku JZD Slušovice, kde měl kancelář atd. Myslím si, že tím, že byl spojař - nikdy mi to neřekl, ani jsem se ho na to neptal -vždycky nějak ty dráty propojil a podařilo se mu. Vždycky zavolal na Hlas Ameriky přímo a tam podával zprávy ze Slušovic. Já jsem ho tam vozil, jak jsem říkal, hlídal jsem venku. Kdyby jeli policajti, měl jsem zamlátit na určité okno, aby se mu podařilo utéct."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Zlín, 27.03.2024

    (audio)
    délka: 01:30:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Zlín, 04.04.2024

    (audio)
    délka: 01:53:26
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni jsme byli na vlně The Plastic People of the Universe

Leoš Duda v roce 1987
Leoš Duda v roce 1987
zdroj: archiv pamětníka

Leoš Duda se narodil 20. srpna 1964 v Gottwaldově matce Anně, rozené Řezníčkové, a otci Antonínu Dudovým. Oba pocházeli ze Svárova, vesnice mezi Zlínem a Uherským Hradištěm, z rolnických rodin. Otcova rodina přišla v rámci kolektivizace o majetek. Leoš Duda hrál od šesti let lední hokej, dětství se odehrávalo ve znamení každodenních tréninků. V šesté třídě nastoupil na sportovní školu. Začal se zajímat o hudbu, už ve dvanácti letech navštěvoval burzy desek. K režimu žádnou lásku nechoval, nikdo z rodiny nebyl v KSČ. Vyučil se automechanikem, v průběhu učení nechal hokeje a začal hrát na klarinet. Se spolužákem Pavlem Knapem založili roku 1981 kapelu K-pank, s níž zanedlouho vystupovali na ilegálních akcích. Ve druhé polovině osmdesátých let se zapojil mezi gottwaldovský disent, mezi jeho hlavní aktivity patřila distribuce samizdatu. Roku 1986 se oženil, s manželkou Alenou, rozenou Přibylovou, vychovali dvě děti. Účastnil se mnoha protirežimních akcí, podepisoval petice za propuštění politických vězňů, roku 1987 podepsal Chartu 77. Téhož roku zakládal s dalšími gottwaldovskými disidenty organizaci SPUSA. Postupně pracoval v ČSAD, Filmových ateliérech Gottwaldov, podniku DRUEXPO (družstevní expozice), později se vyučil opravářem obuvnických strojů. Po revoluci pracoval v Německu, roku 1998 založil svoji obuvnickou firmu Leon Shoes, jejíž činnost na čas přerušil kvůli zdravotním problémům. V roce 2024, v době natáčení, žil ve Zlíně, stále se věnoval hudbě, hrál v kapele Kochta Band na klarinet. Za své protirežimní aktivity obdržel po revoluci ocenění účastníka třetího odboje.