Blanka Dvořáčková

* 1954

  • „Pak přijely tanky, to jsme byli na dovolené ve Sněžném. To si pamatuju to ráno. Ticho, nebylo slyšet drůbež a naši na to reagovali, aby nebyla válka. Tak jsme seběhli, protože televize nebyla, nebo možná byla jedna v jídelně hotelu Sněžné, tak se jmenoval. Tam už jsme se sešli všichni u rádia a ta generace měla strach, že bude válka.“

  • „Takže to byl listopad 1989. Z toho mám vzpomínku z jedné služby, nevím, jestli to bylo dvacátého v Brně na náměstí Svobody, a to se ještě nevědělo, jestli zasáhnou Lidové milice. Volali nám z úrazovky [nemocnice], ona byla ten krizový štáb pro tyto hromadné katastrofy, mezi které patří i tady toto. Tak nám volali, jestli máme volné operační stoly, jestli máme dostatek krevních derivátů, samozřejmě nula mínus, a jestli máme hlášenou dopředu nějakou operaci. Jestli předpokládáme akutní operaci, abychom se připravili na to, že budou potřebovat případně pomoc. Takže to se člověk stal zase součástí něčeho, co znal jenom pasivně, včetně toho, že součástí atestace nebo součástí těch přednášek byla i válečná chirurgie. Tak jsme si říkali, co asi tak tady můžeme poskytnout, jaká zranění by nám sem mohli poslat. Naštěstí dostali pokyn, že nebudou útočit.“

  • „Hluboko to zapadlo, já jsem si to prohlédla a viděla jsem, že je tam spousta fotek, kterým nerozumím. Některé byly společné, které měla maminka u sebe, že tam byla ona, ale nedokázala jsem se v tom orientovat. Čas plynul a já jsem si uvědomovala, že ve mně je něco víc jiného, s čím se budu muset nějak vyrovnávat, a tak jsem se pokusila nějakým způsobem získat informace od maminky. A maminka mi řekla, abych se o to nezajímala. Že se mě to už netýká, protože ten poměr, kdybychom si vybavili strom té rodiny, tak už je to minimální, takže se mě to netýká. Ale to byla její iluze, samozřejmě.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 14.05.2021

    (audio)
    délka: 01:39:04
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Že se mě to netýká, byla jen iluze

Blanka Dvořáčková, 1969
Blanka Dvořáčková, 1969
zdroj: Archiv pamětnice

Blanka Dvořáčková se narodila 24. července 1954 v Boskovicích jako jediná dcera Evě a Eduardu Dvořáčkovým. V roce 1963 se rodina přestěhovala do Brna, kde otec dostal profesorské místo na VUT na katedře jazyků. Po dokončení základní školy studovala v Brně na gymnáziu Matyáše Lercha, kde v roce 1973 úspěšně odmaturovala. Během dospívání se postupně dozvídala o tragickém osudu příbuzných z matčiny strany. Židovská rodina Grünwaldova se před nacistickým Německem odstěhovala v roce 1938 z Vídně do Boskovic. Dědeček Leo Grünwald měl šest sourozenců, kteří měli svoje rodiny. Jeho bratr Siegfrid uprchl do Anglie, David zemřel ještě před válkou, ale ostatní sourozenci Kamila, Mořic, Malvína a Armin spolu se svými rodinami i jejich matka Terezie zahynuli v koncentračních táborech po celé Evropě. Maminka Eva (původně Gertruda) a její otec Leo se jako jediní z rodiny vrátili, do Terezína je transportovali až počátkem roku 1945. Do té doby je chránilo „smíšené“ manželství Lea Grünwalda. O tom, co prožili, ani o svých příbuzných rodiče nikdy nechtěli mluvit. V roce 1968 se Blanka Dvořáčková setkala s okupační armádou a celá rodina těžce nesla politický vývoj v dalších letech. Po dokončení studia porodní asistentky pracovala 20 let v porodnici v Brně na Obilním trhu a později na operačním sále. Do sametové revoluce v roce 1989 se zapojila ve stávkovém výboru nemocnice, kterou po neshodách s vedením v roce 1995 opustila. Během posledních let iniciovala položení Kamenů zmizelých jako připomínku holocaustu v několika městech, kde žili její příbuzní. Je spoluautorkou několika brožur o rodinných vztazích a sama napsala edukační publikace týkající se onkologických onemocnění. V roce 2021 se starala o svou třiadevadesátiletou maminku, dál pracovala ve zdravotnictví a pokračovala v iniciativě pokládání Kamenů zmizelých v Boskovicích.