Jan Fiala

„Důležitý byl rok 1969, když bylo výročí srpna. Hodně spolužáků mělo nějaké problémy. Mílu Hubeňáka, to je teď architekt, výborný kluk, zavřeli. Byl s ním soud, ředitel naší škola šel k soudu a řekl, že to byl nějaký omyl, že se určitě někam jenom připletl, že šel náhodou kolem, že je to jeho nejlepší student – i když to si vymýšlel. Zachránil ho. Byl jen půl roku ve vyšetřovací vazbě, chudák.“

„Byla tam nějaká děvčata a ještě pár výtvarníků. Já jsem dostal za úkol udělat obrovský transparenty na látku, který potom byly na Letný na tribuně na Spartě, takže ty jsou dělaný mojí rukou. Pak tam byla ještě parta děvčat, která udělala druhej transparent podobnej, veselejší. Já jsem byl klasický grafik, takže jsem dělal to písmo nejlíp, jak jsem dovedl. Zatímco ty holky to udělaly takový hravý, taky s těma obličejíčkama všelijakejma, ty písmena byly takový roztančený.“

„Když jsem chodil na tu pedagogickou fakultu v Hradci, tak jsem spolupracoval, kromě toho, že jsem tam byl nešťastnej, já jsem se tam snažil být co nejmíň, tak jsem taky dělal obrázky pro Jazz Bulletin. To byl časopis, který vydávala Jazzová sekce. Udělal jsem spoustu obrázků, dělal jsem obaly na gramofonový desky, plakát Martinu Kratochvílovi Jazz Q a podobně. Trošku jsem se angažoval i normálně mimo, takže jsem se snažil si trochu aspoň tu vnitřní svobodu uchovat.“

„Na tý střední škole, když jsem byl, tak jsem se v těch dobách kamarádil se začínající skupinou The Plastic People of the Universe. Ale nebyla to ta slavná parta ještě. Ti kluci, kteří tam zůstali z předešlých dob, byli jen akorát Míla Hlavsa a ještě snad Števich, ty pak pokračovali. Takže já jsem jim dělal plakáty, věšel jsem to po celý Praze. Jsem docela rád, že to jejich jméno přišlo na oči, že jsem měl malinkej podíl na tom, že se o nich v Praze vědělo. Ale to bylo v době, kdy byli ještě nikoliv underground, ale psychedelic.“