Marta Henclová

* 1920

  • „Byly nálety, v Kolíně byly nálety a nám vybombardovali celý sklad, co jsme měli. Byla jsem v potravinářském velkoobchodě, ten nám vybombardovali celý. Byly tam mýdlové prášky a tuky, to bylo v Zálabí. Kolín byl čtyřikrát bombardovaný, to se pamatuju. Nejdřív, když létaly letadla, tak jsme vždycky všichni z kanceláře vylezli a koukali jsme, jak letí celý roj. A jednou jsme taky vylezli z kanceláře a dívali jsme se a najednou jsme viděli, jak se dvě nebo tři letadla, to už se nepamatuju, oddělila, a pane, to jsme vlítli rychle domů a šup, už jsme byli ve sklepě. Tam byly všude ve sklepě udělané kryty.“

  • „Považovali jsme to za blbost. Protože zařvalo spousta lidí a byli to většinou inteligenti – doktoři, právníci, profesoři – většinou vzdělaní lidé. Připomněl jste mi, že jsme každý den kupovali České slovo, a když byla heydrichiáda, tak na první stránce byl seznam, koho zatkli, koho popravili, a to bylo hrozné. Když si na to vzpomenu, ještě teď mi jde mráz po zádech. Takže to bylo hrozné, když jste každý den koupil noviny a na první stránce jste si přečetl, koho popravili. To nezavírali, popravovali, Němci. To byla fůra lidí. Vím, že první bylo, jestli někoho z nich neznám.“

  • „Šla jsem pěšky ze Smíchova na Poříčí do Bílé labutě a pamatuju si, jak nás 15. března okupovali Němci. Jela motorka se sajdkárou a na ní vždycky tři plně ozbrojení Němci. Měli zbraně, snad kulomety, já to tenkrát stejně nevěděla, co to je. Ale pamatuju si, že když jsem šla, tak lidi stáli podél, někdo hrozil, někdo plakal. Takže 15. března jsem byla v Praze. Strašné počasí, chvíli pršelo, chvíli padal sníh – a Němci projížděli. Protože Bílá labuť byla Na Poříčí, tak jsem musela jít přes Příkopy. Takže jsem chodila po hlavních třídách a tam právě jezdili Němčouři. Než jsem tam došla, furt jenom jezdili Němci. Kolik jich bylo, to nevím, ale vím, že jezdili furt. Než jsem došla do práce, pořád jsem viděla Němce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 13.04.2024

    (audio)
    délka: 01:45:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 2

    Karlovy Vary, 15.04.2024

    (audio)
    délka: 01:57:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ještě teď mi jde mráz po zádech. Němci nezavírali, popravovali

Marta Henclová počátkem 50. let
Marta Henclová počátkem 50. let
zdroj: Archiv pamětnice

Marta Henclová se narodila 26. ledna 1920 ve Vysokém Mýtě. Otec Jan Weisz byl rotmistr a dirigent u Československé armády, maminka Božena se vyučila kloboučnicí. Po studiích na obchodní škole a prvním zaměstnání ve Vysokém Mýtě se pamětnice přestěhovala k tetě do Prahy. Psal se rok 1939 a čerstvě devatenáctiletá Marta Henclová našla práci v novém obchodním domě Bílá labuť. Ještě než se obchod otevřel veřejnosti, sledovala pamětnice cestou do práce nekonečné zástupy německých vojáků, kteří se podíleli na okupaci Československa. Sotva si osvojila moderní systém potrubních pokladen největšího obchodního domu ve střední a východní Evropě, putovala do Čáslavi za rodinou. Tam nastoupila do židovské firmy na výrobu kořalky. Dodnes také nezapomněla na teror po atentátu na Reinharda Heydricha. Během války se přesunula do Kolína a stala se svědkyní ostřelování vlaku. Koncem války zažila bombardování Kolína spojeneckými vojsky. Po odmítnutí lživého dokumentu o kolaboraci nadřízeného dostala výpověď. Nové zaměstnání si našla na inzerát a už vdaná se přestěhovala roku 1947 do Karlových Varů. Po více než dvaceti letech života v pohraničí emigrovala roku 1968 její mladší dcera Marta. Není divu, že za další dvě dekády vítala pamětnice sametovou revoluci s nadšením. V roce 2024 žila Marta Henclová v Karlových Varech.