Ještě teď mi jde mráz po zádech. Němci nezavírali, popravovali
Marta Henclová se narodila 26. ledna 1920 ve Vysokém Mýtě. Otec Jan Weisz byl rotmistr a dirigent u Československé armády, maminka Božena se vyučila kloboučnicí. Po studiích na obchodní škole a prvním zaměstnání ve Vysokém Mýtě se pamětnice přestěhovala k tetě do Prahy. Psal se rok 1939 a čerstvě devatenáctiletá Marta Henclová našla práci v novém obchodním domě Bílá labuť. Ještě než se obchod otevřel veřejnosti, sledovala pamětnice cestou do práce nekonečné zástupy německých vojáků, kteří se podíleli na okupaci Československa. Sotva si osvojila moderní systém potrubních pokladen největšího obchodního domu ve střední a východní Evropě, putovala do Čáslavi za rodinou. Tam nastoupila do židovské firmy na výrobu kořalky. Dodnes také nezapomněla na teror po atentátu na Reinharda Heydricha. Během války se přesunula do Kolína a stala se svědkyní ostřelování vlaku. Koncem války zažila bombardování Kolína spojeneckými vojsky. Po odmítnutí lživého dokumentu o kolaboraci nadřízeného dostala výpověď. Nové zaměstnání si našla na inzerát a už vdaná se přestěhovala roku 1947 do Karlových Varů. Po více než dvaceti letech života v pohraničí emigrovala roku 1968 její mladší dcera Marta. Není divu, že za další dvě dekády vítala pamětnice sametovou revoluci s nadšením. V roce 2024 žila Marta Henclová v Karlových Varech.