Mgr. Ing. Jan Kasal

"Zemská hranice v podstatě nebyla dodržená ani v tom uspořádání do roku 1990, ani v roce 1960, kdy bylo členění státu inovováno. Takže já za sebe musím říct jako člověk, který celý život žil na zemské hranici - Přibyslav, Žďár nad Sázavou, mezi tím prochází zemská hranice, nás ta zemská hranice tam nikde netrápila. Tu zemskou hranici nejsilněji vnímali Brňané a ti, kteří byli od Brna na východ, tak ti zemskou hranici velmi intenzivně vnímali. Ale samotná diskuze o krajích, a ono to souvisí s tím, co jsem zmiňoval, že kdybychom uspořádali volby do krajských národních výborů, mohlo se to jmenovat jakkoliv jinak samozřejmě, v roce 1990, tak apetit po vzniku nových krajů by byl podstatně menší. Podle mého soudu, kdyby k nějakému dalšímu dělení došlo, tak to bylo v jednom jediném případě, a to ve vzniku Olomouckého kraje, kde Morava měla na 4 miliony obyvatel pouhé dva kraje, Severomoravský a Jihomoravský, což bylo obtížně spravovatelné v porovnání s některými českými kraji. Takže tam bych to považoval za přirozené. Ale v momentě, kdy se otevřela diskuze, no tak tomu nebyl konec v podstatě. A kromě Olomouckého kraje, který byl vnímán jako potřebný, tak začali lobbisté z jednotlivých krajů ukazovat svou sílu a vznikly kraje, které by normálně asi vzniknout nemusely. A teď řeknu jenom dva a omlouvám se těm, kterým to bude proti mysli. Myslím si, že nemusel vzniknout Karlovarský kraj, Liberecký kraj."

"Lidová demokracie se četla z části, protože to tatínek považoval za kolaborantský deník. V určitou dobu pak kolem roku 1968 se to samozřejmě změnilo. Takže zdroje informací byly různé. Samozřejmě to byly rozhlasy, kdy ten příjem nebyl bůhvíjaký a rádiový přijímač taky nebyl bůhvíjaký. Takže ty rušičky, to je to hlavní, co si já z toho pamatuju v té době. Ale pamatuju si třeba, že rozhlas nás provázel doma jako většinu rodin. Sobotní rozhlasové hry, nedělní pohádky, ale také nedělní Zdeněk Nejedlý samozřejmě. A pak si pamatuju, když už jsme se zmínili o rozhlase, že jsem poprvé a naposled viděl tatínka brečet. A to v situaci, kdy v neděli v poledne, jestli si to dobře pamatuju, ohlásili, že byl zastřelený Kennedy. Na kterého tenkrát ta demokratická veřejnost tady dost spoléhala, že to s těmi Rusáky nějak uhraje a že bude líp. To si pamatuju, že to byla rána. Tak to byl jeden zdroj informací. Druhý zdroj informací, naši samozřejmě měli hodně přátel mezi kněžími, takže když se začali vracet z kriminálu, tak k nám často našli cestu. Především Salesiáni, protože u Přibyslavi byl Dvorek, to byla salesiánská kolonie, kde byli vychováváni před válkou a potom krátce po válce ještě salesiánský dorost, takže tam byla úzká vazba, takže k nám salesiánští kněží měli cestu."