Vladimír Kokolia

* 1956

  • „Pak jsem šel, když jsem odnášel obrazy, s nějakým uměleckým kritikem z Rudého práva. Šel se mnou od Karlovy ulice k Národnímu divadlu, já nesl těžké obrazy. On se se mnou loučil a říkal: ‚No, kdybych vás zničil, tak se nezlobte.‘ Jako férově. Čili to pořád bylo v takové nějaké, že se to vše mohlo změnit. Byly perestrojkové možnosti, ale pro některé lidi, ke kterým bych se počítal, ta perestrojkovost byla horší šmé. V něčem nakonec byli úctyhodnější ti kovaní stalinisti, kteří aspoň drželi tu linii, zatímco ti, kteří předevčírem něco říkali, najednou byli strašně měkcí. To už prostě smrdělo.“

  • „Já jsem měl výstavu v osmdesátém šestém roce v galerii městského výboru SSM v Karlově ulici. To jsou ty paradoxy, že se tam člověk dostal. Údajně tam někdo viděl tvar Sovětského svazu na jedné kresbě. Připadalo jim, že je to jako gulag a v něm byli červi. Nebo snad tvar Sibiře. Já to nechápal. Ti cenzoři měli dobré oko. My jsme věděli, že naše věci někoho zajímají. To bylo jisté. Já jsem tam dal stovky kreseb, asi čtyři sta. Oni je vlastně zakázali, ale já jsem se dozvěděl až na konci výstavy, že ty kresby byly stopené, že je tam cenzor nedal.“

  • „Otec měl kamaráda, který byl naverbován tajnou policií na začátku 60. let. Otec mu říkal, že se z toho dostane tak, že bude nespolehlivý. Ať toho říká moc, ale nesmysly. Ono to skutečně zabralo. Po dvou letech zkoušení ho dali bokem a on potom otci dával dárky, jak mu byl vděčný, že mu zachránil život v tom smyslu žití. Já myslím, že bych toto dělal mimoděk, že bych byl snaživý. Ale mně bylo jasné, že člověk se probudí a na všem je normalizační mázdra. Vše je jako pokryté olejovou vrstvou, plastem a nějaký den se ta vrstva tam v dáli napne. Ono to vypadá, že tam může být trhlina. Všichni jsme na to měli super cit a přesně jsme to poznali. Některý den se dalo něco říct a následující den už nedalo. Celý národ měl precizní vnímání toho, co kdy bylo přesně dovolené.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 30.04.2018

    (audio)
    délka: 01:46:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 18.05.2018

    (audio)
    délka: 02:05:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako by vše bylo pokryto olejovou vrstvou

Portrét, 2018
Portrét, 2018
zdroj: Post Bellum

Vladimír Kokolia se narodil 27. listopadu 1956 v Brně. Dětství prožil v obci Veverské Knínice. V pěti letech se s rodiči přestěhoval do Brna, ale na venkov se stále vracel. Vystudoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté Akademii výtvarných umění v Praze. Za socialismu se stýkal s lidmi z disentu a představiteli alternativního umění. Když svá díla vystavoval, měl četné problémy s komunistickými cenzory a kritiky. V 80. letech založil a vedl experimentální rockovou skupinu E. Po pádu komunismu mohl prezentovat svá díla již bez omezení, vystavoval v řadě zemí světa. V roce 1992 se stal vedoucím ateliéru Grafika II na Akademii výtvarných umění. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Jeho ateliérem prošla řada současných významných grafiků. Věnuje se nejen pedagogické činnosti a vlastní umělecké tvorbě, ale je také propagátorem starého čínského bojového umění tchaj-ťi.