Mgr. Radomír Kos

"To bylo mezinárodní mistrovství světa, tak já v té kukani, kterou jsem tam měl v rámci té tělocvičny vybudovanou. Se mnou tam byli dva pánové. Jeden stál zleva za mnou, druhý zprava za mnou. A oni hlídali vše, co půjde do vysílání, protože to bylo živé vysílání, samozřejmě, a tak dále. Bylo to v srpnu, bylo to rok poté, po invazi. Takže lidé taky podle toho reagovali, jako obecenstvo, publikum. Já jsem měl příkaz, že v okamžiku, kdy se tam v té zvukové modulaci objeví něco nevhodného, počínaje pískáním a já nevím co, tak to okamžitě musím nahradit něčím jiným. Takže tam byly dva magnetofony, na nichž byly nahrány potlesky, a v okamžiku, kdy to vypadalo, že se publikum začne projevovat podle těch pánů negativně, tak já jsem musel stáhnout hlukové mikrofony. Zbyl tam jenom komentátorský mikrofon a ty projevy publika jsem nahrazoval potom z magnetofonových pásů tím, že jsem tam pouštěl spokojený potlesk."

"Zamaskovali ten nápis – vysílali jsme z budovy Typos, kde jsme měli studia –, tak zamaskovali ten nápis, kde bylo napsáno Československá televize Brno. A zajímavé bylo, že Rusové, kteří objížděli kolem neustále v gazících a v otéčkách – to je obrněný transportér –, to nemohli najít. Našli za rohem na Beethovenově rozhlas, Československý rozhlas, ale Typos jako studio nemohli objevit. Pořád jim to unikalo, takže my jsme vysílali, vysílali, vysílali. Až kolem šestnácté hodiny zastavil jeden transportér právě u toho Typosu, u té pasáže. A následně jsme zjistili, že to byl... Tenhle transportér, ten tam zastavil, protože byl veden nějakým Čechem, nějakým kolaborantem, který prostě spolupracoval s těmi Rusy."