Vojtěch Kunčík

„K prvnímu lednu 1956 jsem byl převelený do Gottwaldova. Ale protože jsem měl před vojnou a ubytování za jízdy v autě nebylo, tak jsem spával v jedné kanceláři, která sousedila s ateliérem. Takže, jak jsem se chlubil, byl jsem k dispozici panu Zemanovi čtyřiadvacet hodin nepřetržitě, poněvadž jsem tam spával. Ráno přišly tetiny z Kudlova, uklízečky, a lomcovaly [se mnou]: ‚Kunčíku, vstávejte.‘ Tak já jsem přehodil deku a šel jsem se do bufetu nasnídat.“

„Protože v padesátých letech se postupně zdruštevňovalo, znárodňovalo, ale co s takovým živnostníkem? V Brodě vyhořela ve zbrojovce stolárna a zjistili, že u Kunčíků je hoblovačka úplně nová, tatínek si na to půjčil, na tu hoblovačku-protahovačku. No a přišla milice, přijelo nákladní auto a milou hoblovačku bez náhrady odvezli do brodské zbrojovky. Takže jsem to měl už od té doby, možná to bylo v době, kdy jsem šel na tu školu. A když už jsem vzpomněl tu školu, to se mělo jmenovat vyšší odborná škola, tak fungovaly v každé obci tzv. akční výbory. No a tam někteří soudruzi – jak je možné, že Kunčíkův kluk je na výběrové škole? Díky tehdejšímu řediteli školy, jmenoval se Edvard Vítek, který řekl, místo toho, abyste byli rádi, že se kluk dostal do výběrové školy v Praze, kde se hlásilo pár stovek žáků, tak děláte tohle.“