František Kusmič

"Nejvíc nás bylo v Huzové, stěhovali nás v osmačtyřicátém roce, v srpnu. Přišli. My jsme nemuseli na nic chytnout. Přišli ti zajatci, co byli v Mikulově, tak všechno nakládali. Já, jak jsem byl v tom Mikulově, tak jsem se dobře znal s místním četníkem. Na dvoře jsme měli hnůj a já jsem říkal tomu policajtovi: ´I ten hnůj si vezmu. A ty keře, co jsou. Říkám, všechno si vezmu.´ A on že, ´Franto, neblbni, šak tam budeš mít dřeva dost.´ ´No co, je to moje.´"

"Tam byli i Poláci. Dva utekli, jenže Rusáci je chytli, když chtěli utéct do Finska. Oni byli v té tajze a jak v té tajze byly baráčky, oni tam sebrali jedno kůzle, protože měli hlad. A ti Rusáci nahlásili, že se jim ztratilo kůzle. A tak je chytli. Přivezli je k nám do tábora, tam byla vykopaná taková studňa, no udělanej bunkr jako, a v té vodě museli být. Tam byli zavření, někdy je pustili ven, ale co ti Poláci s nima dělali, s těma dvouma, to bylo hrozný. Ti je mlátili řemenama, to bylo hrozný. Polští kápové."