Pauli Luftová

„No, a když jsem přišla do Strupčic, tak do školy mě nevzali, bohužel, protože jsem neuměla česky. Tady jsem byla ve čtvrtý třídě s dobrým vyznamenáním a tam jsem nastoupila až v roce 1947. V roce 45, 46 to nešlo. Když jsem potom přišla v tom 46. na druhý pololetí do třídy, tak na mě koukali. Já jsem sice nějaký slovíčka uměla česky… Ale byl tam nějakej učitel Cílek z Malého Března, nevím, jestli jeho maminka byla Němka nebo Češka, a ještě jeden pán ze Strupčic. Já jsem měla takovej malinkej notýsek udělanej a oni mně tam vypsali vždycky český slova a německý slova a každý den jsem se musela učit dvacet slovíček.“

„Tatínek se vrátil 7. 5. z Bíliny, na kole přijel, od strejdy si půjčil kolo. Přijel domů a říká: ‚Za mnou jedou Rusáci.‘ No, tak potom přijeli k nám a od nás jeli přes Ervěnice dolů na Holešice a představte si tam normálně čtyři chlapci. … Rusáci jeli a oni byli schovaní ve stohu a jedna paní od nás ze Strupčic je prozradila a oni do toho stohu nastříleli a tím pádem prostě byli mrtví. Tak šel pan Krausatz se jmenoval k mamince a říká: ‚Pojď, vezmem je z Holešic dolů.‘ Tak je vezli dolů, on tam musel vykopat hrob, maminka byla při tom a tam je normálně museli naházet. A o ten hrob pečuju stále.“