Jana Novotná

„Když vyšla Charta, tak oni mi to ani neřekli. Já jsem za ním [Klementem Lukešem] přišla už v lednu. Ona je to Charta 77, ale dělali to před Vánoci, ta první malá skupinka. To už jsem chodila ke Klémovi pravidelně – dostávali jsme materiály, rozmnožovali, roznášeli a tak dále. A já jsem mu říkala, že to chci podepsat a on mě Kléma od toho strašně odrazoval. Říkal, že mě potřebují – to jsem ještě tlumočila –, tak že se třeba dostanu do zahraničí a že si myslí, že i tak pro ně dělám užitečnou práci. Nechtěl, abych to podepsala. Ale já jsem to podepsala, myslím, v březnu toho roku 1977 a říkala jsem: 'Klémo, ne, já to chci podepsat.' A on říkal: ,Ale my tě nebudeme hned publikovat,‘ protože říkal, abych mohla něco dělat. Ale to potom stejně brzy vyšlo, takže potom mě samozřejmě vyhodili ze všeho tlumočení.“

„Ono nás nebylo moc na to kabinové tlumočení, takže jsem tlumočila na všech nejdůležitějších akcích. Je tam mnoho veselých příhod. Většina byla z Kuby – kdo jiný k nám na španělštinu tenkrát jezdil? A bylo nějaké kulturní sezení, kde mluvil Zdeněk Nejedlý. A on už byl tak senilní, že jsme mu nikdo nerozuměli – ta věta neměla podmět a přísudek a to v kabině můžete těžko simultánně tlumočit. Tak jsme jednoho posadili do české kabiny a ten si ten proslov celý vymyslel, což v té době bylo velice jednoduché, protože jste vlastně furt bojovali za mír – krávy dojily, aby bojovaly za mír, kulturní pracovníci bojovali za mír a tak dále. A bylo to zábavné do chvíle, kdy přiběhl zřejmě nějaký estébák a říkal: ,Soudruzi, soudruh Nejedlý už dávno sedí, a vy stále ještě tlumočíte!‘ My jsme si to zapomněli kontrolovat…“