Když jsme si mysleli, že je nebezpečí zažehnané, přišlo to nejhorší: čeští zlatokopové
Otto Peschka se narodil 30. května 1933 rodičům Ottovi a Věře, rozené Vikové. Ačkoliv byla jeho matka Češka a ponechala si i úředně českou národnost, doma se hovořilo pouze německy. Rodiče provozovali koloniál v Kamenické ulici v Děčíně. Ve stejném domě rodina bydlela. Během 2. světové války musel jeho otec, ačkoliv již byl starší, narukovat do německé armády, domů jezdil občas v rámci své dovolené. Konec války ho zastihl na francouzském území, odkud se dostal do Hesenska, a pokusil se vrátit za svou rodinou do Československa. To mu ale nebylo dopřáno. Se svou manželkou se setkal až v roce 1960, když jí úřady dovolily vystěhovat de do západního Německa. Otto Peschka se svou sestrou a matkou jen šťastnou náhodu unikl osudu svých krajanů - odsunu. Pod tlakem okolností se za tři měsíce naučil česky. Kvůli stresujícím podmínkám, v nichž se nový jazyk učil, ztratil znalost svého mateřského jazyka - němčiny. Sice všemu rozumí, ale není schopen plynule se německy vyjadřovat. Dnes o sobě hovoří jako o bývalém Němci. Pokládá se za Evropana.