Bedřich Ščerban

„Bylo to zajímavý období. Byli jsme vojenský klub, ale stávku studentů jsme silně podporovali. Já jsem byl v té době kapitán týmu. Jako vojáci jsme nemohli aktivně stávkovat, to nešlo, ale dohodli jsme se, že před zápasem přečtu podporu stávkujícím studentům. Ta role připadla mně jako kapitánovi. Dodneška existují pamětníci tohoto zápasu. Jedním z nich je třeba Petr Pavlovčík, který dneska dělá ředitele JKO. Druhým je třeba pan Musil z firmy Musil Sádrokartony, kteří na tom zimním stadionu byli přítomní. Později jsme na to vzpomínali, jak jim tenkrát lezl mráz po zádech, když jsem to četl. V podstatě to fakt nebylo jednoduché to přečíst, pro mě jako pro vojáka v další činné službě, to, že podporujeme stávkující studenty. A musím říct, že jsem se pak setkával s třemi různými přístupy. Byli lidi, kteří mě na ulici zastavovali a říkali, že jsem frajer a že mi moc fandí a drží mi palce a že jsou moc rádi, že jsme to přečetli. Pak byli lidi, kteří najednou přicházeli na druhou stranu ulice, abychom se nemuseli spolu bavit. Předpokládám, že měli asi strach, co bude. A pak samozřejmě byli lidi, kteří říkali, že za tohle si zasloužím jít do basy nebo i oběsit. S tím jsem se taky setkal, že mi lidi naopak na ulici nadávali.“