Josef Schicho

„Přišel jsem do místnosti, leželo tam zhruba, nevím, asi dvacet lidí. Všichni leželi na zemi., byla tam jedna deka, ale víc ne. Jen tam leželi. A jak naříkali. Vím, že jeden starší sedlák měl obličej tak rozbitý, že na něm měl vidět jen holé maso. Ten tam ležel. Pak další, byli tam také tři rakouští mladíci, ti zde byli jako pracovní síla z Klagenfurtu, ty tu byli také. Vrchní učitel, student medicíny, lékař z Cetvin, mezi těmi jsem ležel. A další, zhruba dvacet. Nemohu to říct přesně, každopádně tam jsem ležel. Musel jsem mít hlavu nakloněnou, kvůli těm ranám. Ano, to byl první den.“

„A pak jsme projížděli kolem mého domova, kolem domu mých rodičů. Viděl jsem, že v okně už visí česká vlaječka. Můj otec neměl nikdy českou vlajku. Pak jsme jeli dál a viděl mě jeden místní Čech, jak mě vezou směrem do KZ, internačního tábora, jak se nazýval česky. Přijeli jsme tam a nahnali nás nahoru do budovy KZ, ke správci. To byl český partyzán, tak jsme mu říkali, 25-30 let starý. Když jsme vešli do kanceláře, tak tam seděl tenhle Čech a dva další. Pak řekl s takovým výrazem: ,Vstaňte!’ Udělal jsem to a stejně tak i můj kamarád. Pak jsme se museli otočit a pak to přišlo. Pak nás fackovali. Ale jak! Až jsem byl celý od krve. Pak nás vyhodili ke dveřím, do takové toalety, polili nás studenou vodou. Pak nás zavřeli. Bylo to 30. října, 31., asi tak.”