Tomáš Schreier

"Tenkrát zavřeli ve Varnsdorfu přechod. Protože jak nás obsadily spojenecké armády, tak tam nějací kluci vycpali kozu nebo namalovali kozla a napsali pod to, že to je Walter Ulbricht. Protože on měl takovou bradku a měl takový divný hlas, tak o něm řekli, že to je kozel. A to se jich, východoněmeckých soudruhů, nějak dotklo. Tak přechod zavřeli, takže se přes Varnsdorf nesmělo, a tak se muselo jet přes Polsko. Přes Frýdlant do Habartic a přes Polsko pak zpátky do Žitavy. To bylo ještě o kus dál, než kdyby člověk jel přes Varnsdorf. Nějakou dobu to bylo, ale pak to zase vrátili zpátky, takže se tam mohlo jezdit."

"Narodil jsem se v Žitavě, ve čtyřicátém osmém roce, v lednu. Můj otec pocházel původně z Mladé Boleslavi, ale s dědou, jeho otcem, se přestěhovali – byl ročník 1904, takže někdy v té době – do Varnsdorfu a potom do Žitavy. A vzal si německou manželku, která byla z nějaké vesnice za Žitavou. Nejdřív se narodila moje sestra, ta je o dva roky starší, a potom jsem byl na řadě já. A když tady v Sudetech po vysídlení německého obyvatelstva vzniklo vakuum, tak prezident Beneš vydal prohlášení, ať se Češi žijící v zahraničí vrátí zpátky do vlasti. Tam jim slíbili, že dostanou byt a práci a tak dále. A to bylo v devětačtyřicátém roce. Tak táta se rozhodl, že teda půjdou do Čech. A šli do Hrádku, protože to tam znal, ze Žitavy chodili do Čech na pivo atd. Zkrátka a dobře jsme se odstěhovali do Hrádku a od devětačtyřicátého roku jsme bydleli v Hrádku. Bylo tam hodně českých vystěhovalců, protože při hranicích byla smíšená manželství a taky v Žitavě byla spousta českých obyvatel. A ti se také vystěhovali do Hrádku."