Stanislav Schwarz

„Dědeček mi dal v roce 1947 ušít vysoké kožené boty, rajtky, a k nim jsem dostal kazajku. V téhle uniformě jsem přišel do školy a učitel Stuchlík mě poslal domů převléknout, co prý to tahám do školy, že škola je apolitická. Krátce nato proběhl převrat a v září jsme ve škole našli na lavicích přihlášky do svazu mládeže – dal nám je vyplnit právě třídní učitel Stuchlík. Já přihlášku nevyplnil, on se mě ptal proč a já mu odpověděl: ‚Vždyť jste povídal, že škola je apolitická. Tak co sem taháte politiku?‘“

„Když jsme v roce 1938 byli na návštěvě u mých německých příbuzných, babička, která propadla nacistické propagandě, mi vštěpovala, že musím být Němec. A já na to: ‚Ja, ja, babi, Heil Hitler!‘ A dostal jsem dvě stříbrné pětimarky. Tatínek se s babičkou o politice nehádal, bral to tak, že je už stará; totéž mi řekla i jedna z mých tet a vysvětlila mi, že musím být Čech. Já řekl, že jo, a dostal jsem pětikorunu. Pak jsem šel za maminkou a povídám jí: ‚Mami, podívej se, tohle je za Heil Hitler a tohle za Dobrý den.‘ Dodnes mám ty mince schované.“