Jáchym Topol

"Asi budu trochu za blbečka, ale opravdu to v mém případě probíhalo takhle. Že Saša [Vondra] říkal: 'Pojď, dáme si sraz na Malostranský,' a já jsem šel do těch hor rovnou z té Malostranské. To bylo od něj trochu přehnaný bezpečnostní opatření. Takže jsem poprvé na tuhle schůzku do hor s batohem šel ve svém kavárenském oblečení, což bylo manšestrové sako, manšestrové kalhoty a sandály a nějaká bunda nebo mikina, to tehdy moc nebylo. Nicméně tohle bylo asi poprvé. Takže ty informace, kdo kde bude, měl v hlavě ten Saša. A strašně důležitý byl Ludvík Hradilek, který na rozdíl ode mě byl organizačně schopný a byl řidič. A ta instituce řidiče byla enormně důležitá, protože ten řidič nás někde vysadil a Saša, protože byl geograf, studoval geografii, tak znal cestu. Mně to bylo fakt jedno, já jsem byl ten nosič, ten tupan. A ten Ludvík čekal na místě, které jsme si určili, že se vrátíme."

"No a na tenhle gympl už jezdili estébáci. Byli tam pro mě několikrát a dokonce mě odvezli ze školy, to bylo asi dvakrát. Odvezli mě ze školy na čtyřicet osm hodin zadržení a to bylo ještě jednou na té [střední škole] sociálně právní. A to bylo fascinující, protože já jsem v omluvném listu měl razítko z Bartolomějské. Co bych za to dal, kdybych to uchoval! To mě samozřejmě nenapadlo. A taky v té škole se to strašně rychle rozdělilo. Většina dětiček dělalo jakoby nic, ale ti ostatní byli naprosto nadšení, že tam mají takového statečného člověka. Holkám se to líbilo a hned někdo přišel ze 4.B a donesl mi jako dárek kazetu, kde byli nahraní DG307. A ti starší kluci mi říkali: 'Pojď, dostaneš lístek na Abraxas!' V podstatě okamžitě to člověka proslavilo a nabalovali se další a další lidi a ta osmačtyřicítka s nějakýma třeba fackama stála za to."