Gerhard Tschunko

* 1935

  • „Najednou jsme došli k věci, která byla neuvěřitelná. Ze sněhu do asi pěti metrů trčelo letecké křídlo, zbytek leteckého křídla. Pak jsme se rozhlédli kolem a viděli jsme kusy motoru, sedačky a mezi tím beztvaré kusy něčeho, zabalené v látkách. Pak jsme si uvědomili, že asi před třemi nedělemi, letadlo Boeing startující z Indie, to nějak popletlo při přistání a narazilo do vrcholu Mont Blancu a [roztříštilo se]. Přímo do toho vrcholu. Od té doby tam nikdo nebyl, protože to počasí vůbec nedovolovalo, byla zima, nikdo si to netroufl. Snímky z dálky nedaly známku toho, že by to někdo přežil. Helikoptéry, to nebylo možné. Takže to nechali na jaro a my jsme vlastně byli první, kteří vstoupili na místo katastrofy. Nechci to tady zmiňovat, samozřejmě že kolem ležely ohořelé zbytky cestujících. Takže jsme jen prošli, vzali jsme jeden pytel s poštou. Měli jsme jiné starosti – dostat se na vrchol.“

  • „Pašovalo se takovým způsobem, tenkrát nebyla hranice ještě tak úplně těsná. Takže Němci přišli na české území. Vylezli na věž, tam uložili materiál. Slezli dolů, my jsme vylezli, dali tam to, co jsme směňovali. Většinou to byly banány, boty, nějaké předměty, fotoaparáty. Takový směnný obchod. Zase jsme si vzali lezečky, jejich lehčí karabiny nebo smyčky. Takhle to prostě fungovalo. Až teprve potom to uzavřeli, byly udělaný dráty a s pašováním bylo utrum.“

  • „Koncem septimy se utvořila skupina několika žáků, kteří plánovali určité akce proti, ani ne tak proti režimu jako spíš proti komunistické straně a jejímu naléhání na určité změny ve škole a podobně. Měli jsme několik schůzek, ale pak z toho sešlo, protože to bylo příliš nebezpečné v té době. Taky nebyl nikdo, kdo by to vedl.“

  • „Když jsem skončil gymnázium, tak co teď? A protože jsme bydleli na pile a já jsem odjakživa k tomu dřevu nějak tíhnul, tak jsem se přihlásil na dřevařskou vysokou školu v Hranicích na Moravě. Zajel jsem tam, udělal jsem zkoušky, našel jsem si tam kolej, bylo nás šest na pokoji, to bylo normální. Začal jsem chodit do školy, když náhle po třech měsících mě najednou zavolali do ředitelny, že moje studium není žádoucí z důvodu, že udržuju styk s mým otcem, který je v Rakousku. A šmytec a odjel jsem.“

  • „Jeli jsme a najednou tady u Drážďan policie: ‚Stop!‘ Bylo to v noci na 21. srpna. My jsme měli smůlu, že jsme se trefili přesně na tu noc, kdy nás okupovali Rusové. Internovali nás v restauraci. My jsme se snažili uniknout, to nešlo, tak jsme si vydupali hladovkou, že nám pustí rozhlas, český, Prahu. Takže jsme mohli sledovat vysílání Prahy, jak se všechno událo, ale přes hranice nás nepustili. A tenkrát Matras prohlásil, říkal: ‚Vidíte, volové, já jsem vám to říkal, že až se budeme vracet, budou tady Rusáci.’ A jeho předpověď se vyplnila. Nakonec nás pustili přes Varnsdorf a tam někudy. Tak jsme se dostali domů – a nebylo to moc veselé vítání, protože to byly první dny okupace, která všechny překvapila, ohromila a zděsila.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Tisá, 01.07.2021

    (audio)
    délka: 01:19:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
  • 2

    Ústí nad Labem, 27.03.2024

    (audio)
    délka: 02:15:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
  • 3

    Chomutov, 08.09.2024

    (audio)
    délka: 02:16:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Ústecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Při cestě na vrchol nemyslím na to, že riskuji život

Expedice Špicberky v roce 1968, pamětník na jednom z vrcholů
Expedice Špicberky v roce 1968, pamětník na jednom z vrcholů
zdroj: pamětník

Gerhard Tschunko se narodil 30. dubna 1935 v Českých Budějovicích do česko-německé rodiny. Jeho otec, původem Němec, narukoval počátkem druhé světové války do wehrmachtu. Po válce se k rodině už nevrátil, musel zůstat v Rakousku. Pamětník s matkou žili v severočeském Jeníkově, kde zůstali i po odsunu německého obyvatelstva. Od raných dětských let se věnoval horolezectví. V padesátých letech vystudoval gymnázium a začal pracovat na pile jako technik. Kvůli vazbám s otcem, který dál žil v Rakousku, ho po třech měsících vyloučili z vysoké školy. Roku 1953 se v rakouských Alpách setkal s rakouským prezidentem a od roku 1964 působil v reprezentačním výběru horolezců. V šedesátých letech uskutečnil mnoho zahraničních horolezeckých cest včetně prvovýstupu na stěnu Šchary na Kavkaze nebo výstupu na Mont Blanc, kde našli trosky letadla. V roce 1968 absolvoval expedici na Špicberky, do Čech se vracel v noci na 21. srpna, kdy započala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Na hranicích ho společně se zbytkem výpravy zadrželi a propustili až po několika hodinách. Kvůli zranění se roku 1970 nezúčastnil expedice do Peru, kde zahynula celá výprava československých horolezců. O horolezectví napsal několik knih. V roce 2024 žil v Dubí u Teplic.