Marie Vávrová

* 1939

  • „On měl pořád strach, tatínek, že maminku odtáhnou s dětma. A když jsem šla do té ekonomky, tam jsem měla němčinu, a když jsem řekla: ‚Mami, já si nevím rady, co myslíš?‘ – ‚Ne, prosím tě, nic ode mne nechtěj, já ti nic nebudu radit.‘ Bála se, abychom neměli problémy. Vyřizovat nic nechodila, i když mluvila plynule česky. Mluvila česky, ale psát česky neuměla. Bála se, byla vším zrazená. Jak museli na odsun, tak se bála.“

  • „Přijel na návštěvu strejda Vena. Myslel si, že je Planá stejná, jako bývala. [Dřív] šel do hospody, platil za celou vesnici, kamarádi ho měli všichni rádi. Tenkrát sem přijel s celou rodinou a jeli jsme od Plané k letišti. A on říká mému muži: ,Zastav, zastav, vyfoť nás tu u letiště.‘ Muž vyndal aparát a okamžitě byl u něj voják, hned volal velitele. Shodou okolností byl ten velitel Lišovák, kamarád mého muže. Muž tam byl předveden asi na dvě hodiny, film mu z aparátu vytrhli a okamžitě zmizte! Strejčkovi to bylo strašně líto, že to takhle dopadlo, příště už jsme nic nefotili. Jeli jsme za mým bratrem, ten byl na vojně v Berouně. Ještě jednou strýček přijel s dcerou, do Prahy podívat se na Hrad, a zajeli jsme do Berouna za ním na vojnu. Strejček ho chtěl vidět, ale já mu říkala: ,Strejčku, nejezdi tam, ke kasárnám!‘ – ,Ne, zajedeme tam, já mu něco koupím.‘ Tak jsme tam zajeli a bratr pak měl problémy, že to bylo cizí auto a co tam dělalo, že je to nezajímá, že to byl strejda. Ani s ním nemohl mluvit.“

  • „Do šesti let jsem měla život krásný, žila jsem v lásce, doma mezi rodiči byl soulad, tatínkovi rodiče přijali maminku velice dobře. Měli jsme pěkné mládí. Pak přišla velká rána pro celou rodinu, ten odsun. Maminka se trápila, nevěděla, kde vlastně jsou, kde je jejich konec, jestli se s nimi někdy sejde. Pořád plakala. Když už se to srovnalo, dozvěděla se o nich, ohlásili se a mohla je i navštívit, i když za cenu krutou – to byly ty prohlídky, tak nám maminka odešla. Mohli jsme začít jezdit my tam, ale už ten život byl narušený. Předtím jsme žili pořád ve velkým strachu, báli jsme se. Pak jsme se báli těch komunistů, hrozně. Já ve škole, kluci šli na vojnu, pořád je prověřovali.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 13.04.2022

    (audio)
    délka: 01:29:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po odsunu rodiny jsem si připadala jako v krunýři

Marie Vávrová v roce 2023
Marie Vávrová v roce 2023
zdroj: Post Bellum

Marie Vávrová, rozená Dvořáková, se narodila 11. března 1939 do smíšeného manželství. Její matka Kateřina Dvořáková, rozená Tibitanzlová, pocházela z německé rodiny hospodařící na velkém statku v Plané u Českých Budějovic. Kateřina se provdala za Josefa Dvořáka a odešla za ním na statek do Lišova, kde se pak narodila Marie. Ta jako malá často pobývala u dědečka a babičky v Plané a prožila zde idylické dětství. Život v soudržné rodině s mnoha příbuznými byl ukončen odsunem v roce 1946. Matka Marie Vávrové byla díky sňatku s Čechem jediná z rodiny, kdo zůstal v Čechách. Ostatní příbuzní byli odsunuti do Německa. Jednotlivé rodiny byly v Německu rozptýleny, takže ani všichni odsunutí příbuzní o sobě zpočátku neměli žádné zprávy. Příbuzní v Čechách pak o jejich osudu několik let nevěděli vůbec nic. Nevěděli ani to, že dědeček Martin Tibitanzl do Německa ani nedojel, zemřel totiž ještě cestou ve vagonu. První zprávy získali díky Červenému kříži až v roce 1952. Marie v padesátých letech vystudovala dvouletou obchodní školu. Velmi mladá se v roce 1956 vdala za Tomáše Vávru a následně se jí narodily dvě děti, dcera Zdena a syn Petr. Od mládí až do důchodu pracovala v českobudějovickém podniku Sfinx, nejprve v expedici a později jako pokladní. Po svém odchodu do důchodu se Marie věnovala především rodině, pomáhala s péčí o svá vnoučata i pravnoučata. V roce 2014 ovdověla. Celý život prožila v rodném Lišově, nedaleko Českých Budějovic.