Jiří Voženílek

„My jsme s bratrem běhali, furt jsme něco sháněli. No a v polích jsme objevili německé auto, opuštěné. Něco takového jako dodávka a byla v tom asi pravděpodobně nějaká vysílačka. No a já jsem tam objevil bedýnku s tabákem a bedýnku se šnapsem. Popadli jsme to. Možná, že tam byly i jiný věci, ale nás zajímalo jen to. Odnesli jsme to domů. Otec byl vášnivý kuřák, tak ten si to pochvaloval a pochválil nás. Tak jsme lítali a narazili jsme na bedýnku. Tu bedýnku jsme otevřeli. Náhodou jel okolo četník, tak nás hodil do příkopu a zalehl nás. Ona to byla nášlapná mina. Odvedl nás domů a vysvětlil to, jaký on je hrdina. On byl a maminka nás zavřela ve sklepě, takže od té doby už toho moc nevím.“

„Máma vždycky, protože tenkrát nebyly ledničky, musela mléko svařit. Jinak by jí to v létě třeba zkyslo. Ta Navarová, když zjistila, že je tam vystavené mléko a na něm je škraloup, který milovala, tak tam prstem hrábla a ten škraloup snědla. Máma se strašně zlobila, a tak se chytly a vynadaly si. Navarová jí udala, protože máma byla sokolka a byla z Kolína a tam byla Kmochova hudba a to bylo něco, jako teď ty moderní kapely, ty polky a valčíky. Ona tam chodila tancovat. Byly ty sokolské plesy a šibřinky a takové společenské události. Ona ty Kmochovy písně zpívala. A ten Kmoch měl takové ty samé pochody, ty se dobře zpívaly a zpívali je hlavně sokolové. Naši dostali pozvání na gestapo. Asi těch čtrnáct dní. Nebyli moc rádi. Když to bylo na gestapu, tak tam byli hlavně Sudeťáci v těch nižších funkcích, protože když to byl nějaký vyšší důstojník, třeba z Berlína, tak perfektně mluvil německy. A ten vám perfektně říkal, co máte dělat, co máte říkat a tak dále. Jenže vy jste jako Čech znal perfektně česky a mohl jste jen říct: ‚Já vám nerozumím‘. Gestapák, ten byl oboujazyčný a ten s nimi mluvil, ale byl to nějaký slušný člověk. Nebyla dohromady ještě ani válka. Říkal: ‚Podívejte, pane Voženílek, já vám to řeknu. Víte, koho máte vedle? Vaše manželka zpívá sokolské písně a ty jsou zakázané. Kdyby chtěla ještě zpívat, tak jí dejte vy facku. Já bych jí nerad fackoval, protože je máma od dvou dětí‘.“