Jiří Beran

„Když si vzpomenu na ten rok 1984, což byla olympiáda, která se neuskutečnila, tak jsme se na ni tenkrát s týmem připravovali. To byl tým ve složení Jarda Jurka, Jirka Douba, Doboš, Kubiša, Beran. Připravovali jsme se na to samozřejmě jako na kteroukoliv olympiádu velice intenzivně. Pak přišlo, že se na tu olympiádu nepojede, což byla docela rána, to si člověk dovede představit. Já jsem ještě měl svoji profesi, dělal jsem stavbyvedoucího. Když jsem se dozvěděl, že se nejede, tak jsem se o to víc věnoval své práci, takže pro mě to nebylo takové. Ale byli tam například kluci z Dukly, pro něž byla účast na olympiádě i platově zajímavá, mohli být povýšení a tak dále. Byl to i jejich absolutní cíl. Já jsem ty cíle měl dva – být dobrý v šermu, ale mít kromě toho i nějakou kariéru. Takže v tom jsem měl malinkou výhodu. Paradoxně nastala situace, že se v tom roce 1984 uskutečnila takzvaná trucolympiáda, taková náhražka olympiády. Účastnily se jí státy, které na olympiádu nejely, čili ten socialistický blok. To byly hrozně silné státy. Byla tam Kuba, Sovětský svaz, Maďaři, Poláci. To byly extra šermířské velmoci. A my jsme v té Budapešti, kde se odehrála tahle malá olympiáda – dokonce Maďaři měli slíbené odměny, jako kdyby vyhráli olympiádu – tenkrát ty Maďary porazili. Předtím jsme taky porazili závodníky NDR, kteří byli taky výborní. Prohráli jsme až pak o první místo se Sovětským svazem. Ta příprava tenkrát byla opravdu dobrá. Jarda Jurka tam byl tenkrát snad druhý, mně se podařilo porazit úřadujícího mistra světa Pappa.“

„Šerm je tak silný sport, že se to stalo životním stylem. Ačkoliv fotbal mám rád dodneška a taky ho ještě rekreačně hraji, šerm je něco jiného. Celá naše rodina kromě manželky šermuje. Syn je dlouhodobě, už asi osm let, naší jedničkou, dcera se dostala až do juniorské reprezentace, pak musela skončit kvůli zranění. Manžel dcery je šermíř – čtyřnásobný mistr republiky – a taky teď nedávno skončil kariéru. Šermuje celá rodina a vyprávíme si o tom a i žijeme podobně. Řeknu takový příklad. Když se dcera před šesti lety vdávala, brala si šermíře a nemohli jsme najít termín svatby, protože byly různé mezinárodní turnaje. A protože to chtěli mít na jaře, tak jsme našli jeden termín. Kvůli tomu jsme museli posunout turnaj v Liberci, protože na tu svatbu přijeli šermíři z celé republiky. Takže to byla taková velká šermířská svatba. Je to taková věc, kterou člověk dělá hrozně moc rád.“