Rudolf Hable

* 1947

  • „V tom osmdesátém devátém, jak to začalo, tak přijeli študáci z Prahy, aby nám přednesli, co se v Praze děje. Ředitel to zakázal, že je nesmí pustit dovnitř do firmy. V projekci nám udělali takové plakáty na cyklostylu, tak jsme je rozvěšovali různě po městě. No a pak na podnikovou radu přilítl ředitel, že ho volali na kobereček na OV KSČ, že na ohradě, když se stavěl hotel Merkur, jsou vylepené plakáty, že takhle ne, že jsme mu vrazili kudlu do zad a že se to vyšetří. Ještě takhle machroval a za tři dny, jak byla vyhlášená generální stávka, tak už stál v čele průvodu z OSP a už: ‚Ano! Pánové, jdeme na demonstraci!' Tak asi takhle se měnily povahy.“

  • „Druhý den se naši piloti ještě pokoušeli vzepřít, vzali se v podpaží a chodili po letové dráze, aby ruská letadla nemohla přistát. V noci – kluci přitáhli klíče od radiostanice – naladili jsme radiostanici na frekvenci lítání, kde dispečer řídil přilétávání, a alespoň jsme jim do toho mluvili jako: ‚Sovětskije fašisty, iditě domoj!‘ A vždycky: ‚Ja ně ponimaju. Kto eto? Kto eto?‘ Pak přeladili na jinou frekvenci, zase jsme si ji našli a zase jsme jim ji rušili. To bylo všechno, co jsme tu noc mohli dělat. Druhý den nám přivezli ze skladu prvorepublikové přezky, tak jsme si je vyměnili. Místo hvězdy jsme měli se lvíčkem.“

  • „Podařilo se mi stopnout trabanta z NDR. No a protože německy jsem uměl, tak jsem se s nimi dal do řeči a oni mi říkali: ‚Co se to děje, nebude nějaké velké vojenské cvičení?‘ A já jsem jim řekl: ‚Ne, vždyť to nedávno skončilo.‘ Nevím, jestli to bylo cvičení Vltava, prostě jsme byli s Rusy dohromady. Vždycky byl jeden Rus a jeden Čech. I důstojníci: jeden ruský a jeden český. Takže sloužili s námi, perfektně se to tam naučili. A i když jsem si říkal, že to snad ne, přesto jsem měl strach. Tak jsem to nenechával až na poslední vlak, když jsem přijížděl okolo půlnoci do kasáren, a jel jsem o vlak dřív, někdy kolem desáté hodiny. Šel jsem nejdřív na letovou kontrolu a říkám klukům: ‚Nebude nějaké vojenské cvičení nebo tak něco? Protože tihle dederoni mi řekli, že prý tam je hrozně vojska a že mají pomalované bílé čáry na tancích a na všem.‘ No a oni říkali: ‚Ne, dobrý, je vyhlášený podvozek.‘ Když byl vyhlášený podvozek, tak to znamenalo, že buď letěl nějaký papaláš nebo tak... a nesměla vzlítat vojenská letadla. Tak jsem šel na rotu, že půjdu spát a nějak po půlnoci – takový rachot! Začala přistávat letadla. Říkám: ‚Co se to děje? Vždyť říkali, že je vyhlášený podvozek…‘“

  • „Když [otec] narukoval, tak byl převelený nedaleko Drážďan, tam byly zajatecké tábory. Tam byli zajatci převážně z Afriky, z Etiopie a tak. Ty zajatce hlídal, vodil je na práci k sedlákům. Tam říkal, že to bylo ještě dobré. Problém nastal, když kolega, se kterým sloužil, měl dovolenku a dali mu tam jiného vojáka, ten byl dost fanatik. Když je vedl přes les a zase je nechal trhat borůvky, tak ho nahlásil. Měl z toho malér a tvrdil, že si měl vybrat mezi zastřelením, nebo východní frontou. Tak si vybral východní frontu. Později ale říkal: ‚Co jsme tam zkusili! V mrazech v letních uniformách. Tak to byla katastrofa! To už jsme na sebe oblékali kde co, provazy jsme si obvazovali nohy, abychom neumrzli.‘ Ta fronta v Rusku, to bylo hrozné…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 14.03.2022

    (audio)
    délka: 01:43:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dům jeho německé rodině zabavil sovětský partyzán

Rudolf Hable během lyžařských závodů, 80. léta
Rudolf Hable během lyžařských závodů, 80. léta
zdroj: osobní archiv pamětníka

Rudolf Hable se narodil 18. června 1947 ve Mšeně nad Nisou. Jeho otec, Johann Hable, se narodil roku 1904 ve Svébozích, stejně jako jeho matka Barbora. Otec absolvoval vojnu jako kulometčík na Slovensku a později se usídlil i s rodinou ve Mšeně nad Nisou. V roce 1938 byl povolán do československé armády, ale s koncem mobilizace musel narukovat do armády nepřítele. Byl převelen do zajateckého tábora poblíž Drážďan, kde hlídal především africké zajaté vojáky. Když však zajatcům umožnil trhat borůvky, přišlo udání a poslali ho na východní frontu, kterou prošel jako ženista. Při jedné přestřelce padl do zajetí a skončil v internaci v táboře poblíž Leningradu, kde zůstal až do roku 1945. Po propuštění se vlakem, nákladními vozy i pěšky dostal do Československa. Zažil rabování sovětských vojáků na vesnicích, později jim jeden z partyzánů zabral dům. Odsunu se díky svým předválečným aktivitám vyhnul a získal antifašistickou legitimaci, díky čemuž se mu vrátil i dům. Rudolf Hable se vyučil zedníkem. Vojnu absolvoval na letišti v Milovicích, kde získal funkci radisty a zastihla ho tam i invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Během normalizace několikrát vycestoval za rodinou do Německa. Pracoval jako zednický mistr a stavbyvedoucí. V 90. letech založil stavební firmu. V roce 2022 žil ve Mšeně nad Nisou.