Nechápal jsem, jak můžou se živými lidmi takhle jednat
Remigius Haken se narodil 4. září 1937 ve Sklíni na Volyni v tehdejším Polsku (dnes území Ukrajiny) jako nejstarší ze sedmi dětí rodičům Josefovi a Heleně rozené Kyselové. Rodina bydlela na hospodářství, k němuž patřilo 20 hektarů polností a dva hektary lesa. Za sovětské okupace byla rodina v seznamech pro transport na Sibiř. Zachránil je ale útok Německa na Sovětský svaz, ke kterému došlo v červnu 1941. Za nacistické okupace Volyně strýc Josef Kysela ukrýval Židy ve svém domě v Lucku. Krátce po příchodu Rudé armády Josefa Kyselu zatklo NKVD a čtyři roky pak strávil v sovětských nápravně pracovních táborech. Vrátil se sice za rodinou do Československa, ale tři roky poté na následky strastiplného zacházení zemřel. Několik strýců Remigiuse Hakena narukovalo do 1. československého armádního sboru, který pak po boku Rudé armády prošel boji o Dukelský průsmyk a na území Československa. Do československého vojska se hlásil i otec, ale v mládí měl úraz, přišel o palec a odvodová komise ho do armády nepřijala. V roce 1947 rodina reemigrovala do Československa. Bydleli pak v Žatci, Aši a v Lázních Libverda, kde obhospodařovali statek s 12 hektary polností. V roce 1948 otci nabídli, aby se stal vedoucím státního statku. Po zkušenostech s komunistickým režimem v SSSR se ale raději vzdal majetku a s rodinou se odstěhoval do Nového Města pod Smrkem a poté zpět do Žatce. V té době Remigius Haken dokončil základní školu a následně vystudoval průmyslovou školu v Chomutově. Poté pracoval ve šroubárně v Žatci. V roce 1960 se oženil s Miroslavou Žitnou, jejíž rodina také pocházela z Volyně, konkrétně z obce Teremno (dnes součást Lucku). Novomanželé se pak přestěhovali do Šumperka, kde také přišly na svět tři jejich děti – Iva, Robert a René. Remigius Haken pak skoro 30 let pracoval jako vedoucí útvaru energetiky v národním podniku Velamos Sobotín a po pádu komunismu ve firmě Atis Zlín. Jako její zaměstnanec se dostal k vedení výstavby několika obřích kotelen v Rusku, kde strávil tři a půl roku. Do Ruska se tehdy vraceli vojáci s rodinami z bývalé NDR, pro něž se v zemi budovalo nové zázemí. V době natáčení v roce 2023 bydlel Remigius Haken v Sobotíně.