Dostal jsem nůž na krk: Buď se staneš kandidátem na členství, nebo prostě odejdi
Stáhnout obrázek
Petr Kolář se narodil 27. září 1962 v Českých Budějovicích. Protože jeho rodiče Marie a Josef Kolářovi ještě studovali, velkou část dětství strávil u prarodičů v Ostravě. Jejich výchova ho naučila zásadám a hodnotám, které ho provázely celé dospívání a nevzdal se jich ani v dospělosti. V severomoravském městě zažil také invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Jeho otec, který byl od mládí členem Komunistické strany Československa (KSČ), po srpnových událostech ze strany odešel. To později ovlivnilo i život Petra Koláře, když ho nechtěli přijmout na vysokou školu. V roce 1981 maturoval na gymnáziu na Baumanském náměstí. Chtěl studovat historii a stát se pedagogem, jenže to mu režim neumožnil, ačkoliv přijímací zkoušky zvládl velmi dobře. Někdy v té době se jeho jméno objevilo na seznamu těch, kteří nemohou studovat kvůli politickým postojům svých rodičů. Díky tomu ho nakonec na rektorské odvolání přijali na obor Vědecké informace a knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Později si přibral ještě etnografii. Po úspěšných státních závěrečných zkouškách v roce 1986 nastoupil jako stážista do Ústavu pro etnografii a folkloristiku Československé akademie věd (ČSAV). Odtud nakonec musel odejít, protože odmítl vstoupit do KSČ. Pracoval na různých pozicích, které neodpovídaly jeho kvalifikaci. V roce 1984 se Petrovi a Jaroslavě Kolářovým narodil první syn Ondřej, společně žili v Praze. Na přelomu roku 1987 a 1988 se rozhodli, že z Československa odejdou do Kanady. Petr Kolář odjel sám do západního Německa a později měl prostřednictvím Červeného kříže zprostředkovat příjezd zbytku rodiny. Syn onemocněl, proto se nakonec vrátil zpět. Od roku 1988 sloužil na základní vojenské službě v Českých Budějovicích, pak ho převeleli do Kladna. V průběhu roku 1989 se účastnil řady protirežimních demonstrací. Tehdy působil ve Výzkumném středisku pro otázky míru a odzbrojení ČSAV. Po sametové revoluci začal pracovat v Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky. V roce 1991 mu ředitel ústavu Vilém Prečan zařídil studijní pobyt ve Spojených státech amerických. Později odjel také do Londýna a prvních šest měsíců roku 1993 strávil v Oslu na Nobelově institutu. V letech 1993–1995 vedl odbor krajanských a nevládních styků na Ministerstvu zahraničních věcí a následující rok 3. teritoriální odbor – východní a jižní Evropa. V roce 1996 odcestoval jako velvyslanec do Švédska. V roce 1998 na svou funkci rezignoval. Až do roku 1999 působil jako poradce pro evropskou integraci a Balkán v Kanceláři prezidenta republiky ČR. Byl velvyslancem v Irsku. Mezi lety 2005 a 2010 plnil tuto funkci ve Spojených státech amerických, poté až do roku 2013 v Rusku.
