Václav Merhaut

* 1951

  • "Na Bãrãganu potom maminka s tátou byli zahnáni na nucené práce, kde nechtěl nikdo pracovat. Byla to těžká práce a maminka se rozstonala, čekalo se, že zemře. Vyprávěli, že děda Beránek pokradmu přišel, aby ji ještě viděl. Pak se z toho nějak dostala. Maminka mi vyprávěla, že tam byla bída o dřevo. Okolo cesty vysekávala snad nějaké pařezy. Přišli policajti a zavřeli ji na policii a babička mě pak vzala a odvedla mě na policii, aby maminku pustili, že mě tam jinak nechá, tak ji potom pustili. Byla tam velká bída."

  • „Přišli policajti v neděli ráno a vzali tatínka na policii, tam ho zmlátili a odpoledne ho přivezli s vozem k nám, kde jsme bydleli, a naložili mámu, mě i tátu. Vezli nás do Oravice. Než nás naložili, tak můj děda Beránek prosil starostu [předsedu], aby nás neposílal do Bãrãganu, a on neposlechl. Tak nás vzali a vezli nás do Oravice, nedovolili nám si nic vzít, táta měl doma koně, krávy, ovce, slepice, prasata... a vezli nás do Oravice. Po cestě nám házeli chleba, abychom měli na cestu. V Oravici měl děda Cizler sestru, která měla za muže právníka. Zastavili jsme se a ten říkal: ‚Počkejte, se čtyřmi hektary, to nejste žádní boháči. Měli byste jít zpátky.‘ Tátu vzali na partit, komunistickou stranu, a volali do Gerníku, proč poslali takového člověka na Bãrãgan, vždyť není boháč. Starosta z Gerníku řekl: ‚U mě ve vesnici už nemá co hledat, ať jde tam, kam je poslán.‘“

  • "Potom na Gerníku, když jsme odjeli, tak předseda František Nedvěd, policajti a vojáci vzali našeho vepře, zařízli ho a – sousedi nám pak po návratu vyprávěli – užívali si celou noc, ke vratům dali hlídače, aby někdo nerušil, a radovali se, že se nás zbavili. Mě, táty, mámy. A co zůstal dobytek, to si všechno vzal stát."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 05.12.2023

    (audio)
    délka: 02:04:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka mě neměla čím nakojit, ztratila mateřské mléko poté, co nás deportovali do Bărăganu

Václav Merhaut, natáčení pro Paměť národa, Plzeň, prosinec 2023
Václav Merhaut, natáčení pro Paměť národa, Plzeň, prosinec 2023
zdroj: Paměť národa

Václav Merhaut se narodil 27. března 1951 v české vesnici Gerník v rumunském Banátu jako prvorozený syn Karla a Anny Merhautových. Rodina obhospodařovala jen několik hektarů málo úrodné půdy. V podzimních měsících roku 1951 byli dodatečně deportováni Komunistickou stranou Rumunska do oblasti Bărăgan východně od Bukurešti, kam bylo přemístěno více než 40 000 obyvatel rumunsko-jugoslávského pohraničí, včetně desítek banátských Čechů. Vysídlené rodiny, označené aparátem za státní nepřátele, byly umístěny v rozlehlých polích poblíž města Călărași. Žili zde v nuzných podmínkách a postupně zde vybudovali vesnici Ezeru (Cacomeanca Nouă). Merhautovi spolu s rodinou Cizlerovou z Gerníku bydleli nejprve v zemljance a později v chatrči z truploviny. Rodiče pamětníka stejně jako ostatní vysídlenci vykonávali nucenou manuální práci pro státní podniky a statky, matka vážně onemocněla a otec narukoval do rumunské armády. Merhautovi se, na rozdíl od ostatních rodin z Gerníku, mohli z deportace vrátit zřejmě již během roku 1955. V Gerníku a ve vedlejší vesnici Padina Matei dokončil pamětník školu a začal pracovat jako zedník. Vojenskou službu absolvoval jako stráž věznice s politickými vězni na začátku 70. let. Později pracoval v uhelných dolech a hospodařil. Za deportaci do Bărăganu ho stát po roce 1989 finančně odškodnil a od roku 1993 žije v České republice. V době natáčení žil na Plzeňsku (prosinec 2023).