„(Nás taky chtěli odsunout), ale rodiče nepustili z přádelny, že je pustí, až zaučí ty nové. Pak už nás nakonec nechali.“ Tazatel: „Zůstalo takhle víc lidí?“ E. G.: „Někteří zůstali. Ti, co nebyli v nějaké partaji. Chudí dělníci, ti zůstali.“
„On se odstěhoval do Německa sám. Manželka musela na odsun. Nebyla to teda ještě manželka, ale šel za ní. Teď o něm nevím nic. On prý ztratil paměť a my nevíme, ve kterém domově je. Vůbec nic nevíme. On byl o hodně starší než já. Bude mít devadesát.“
„On šel jen hlídat zajatce. Do války ho neposlali. Měl brýle, byl krátkozraký a byl trochu silnější. Ale zajatce hlídat musel. Jak skončila válka a přišli černoši, osvobodili ty zajatce a začali mlátit ty Němce, co ty zajatce hlídali. A jak chtěli mého otce, tak oni prý ti Rusáci křičeli: ,Toho ne, to je dobrý hlídač.‘ On měl s nima soucit. On si řekl: Člověk jako člověk. On s nimi cítil. Dal jim i jídlo, když bylo. Měli se u něho dobře. Tak ho alespoň nemlátili. Ale dali ho za trest do lágru. Všechny hlídače, co tam našli v uniformě, odvezli do lágru a tam se měli strašně. Hlad, zima.“
„Hitler jel z Mnichova přes Aš. Já jsem se taky dívala. Všichni jsme čekali u silnice a mě rodiče nadzvedli a všichni jsme se dívali, jak jel kolem v autě. To si pamatuju.“
„Učitelky a učitelé byli přísní. Když jsme je potkali ve městě, tak jsme museli zdravit: ,Heil Hitler.‘ I když jsme měli třeba věci nebo tašku v ruce. Tak přísný byli.“ Tazatel: „I ve škole jste museli hajlovat?“ E. G.: „Ne, tam ne, ve městě. A jak přišel převrat, tak se ani neukázali na ulici. Měli strach.“
Elsa Gabrielová, dívčím jménem Bergmanová, se narodila v roce 1934 rodičům německé národnosti v příhraničním městečku Aš (Asch). Své dětství prožila v Aši a okolních vesnicích, kde až na výjimky žilo jen německé obyvatelstvo. Za války musel její bratr narukovat do wehrmachtu a přežil možná díky zranění ruky. Otec zase prošel jak nacistickým, tak poválečným vězením. Na rozdíl od většiny příbuzných rodina nebyla po válce zahrnuta do odsunu a zůstala v Československu. V padesátých letech se paní Elsa v Aši seznámila s Adolfem Gabrielem, který byl také německé národnosti. V roce 1957 za ním odešla na druhou stranu republiky do malé obce Mladoňov na Šumpersku. V rodném domě svého manžela žila až do své smrti v říjnu 2015.
