Ing. Hynek Jurman

* 1956

  • „Psal jsem do dukovanského zpravodaje, tehdy už jela Gorbačovova Přestavba, tak já jsem psal pod pseudonymem Bořivoj Nebojsa tzv. přestavbové články, kde jsem kritizoval všechny ty věci, co za kritiku tam stály. A jedinej, kdo věděl, kdo je Bořivoj Nebojsa, byl redaktor Kořínek a ten můj šéf. A ten říkal, každý číslo je průser, vždycky pozdvižení na OVKSČ v Třebíči, co si to tady dovolujeme tisknout. A já jsem psal o všech těch negativních jevech. A druhá věc, psal jsem tam i vlastivědné články o Dukovansku pod svým pravým jménem. Přišel den tisku, nějací významní dopisovatelé se měli v Třebíči sejít, a protože za Dukovany tam musel někdo být, to byla priorita tehdy, Dukovany. Já jsem psal nejvíc ze všech do těch novin a Kořínek navrhl Hynka Jurmana. Já jsem poprvé vstoupil na půdu OVKSČ v Třebíči, a když mně vrchní tajemník předával ten diplom, tak nás vyfotili a ono to vyšlo na titulní stránce Jiskry. Můj šéf Petr Mach říkal, no, to není možný, Nebojsa na OV, na první straně. Oni netušili, že ten, kterej jim tam pije krev, dostal metál.“

  • „Utekly dva měsíce, já jsem sledoval Sport, Právo se mně tam hromadilo, to jsem prakticky moc neotevřel a po dvou měsících jsem šel obojí odhlásit. Vedoucí pošty mně říká, že ale Rudé právo nejde odhlásit. Takže já jsem si musel počkat, až ona měla dovolenou, byl tam za ni zástup a nebyl problém Rudé právo odhlásit. Samozřejmě jsem měl u soudruhů velké problémy kádrové a vzápětí se ženil můj bratr a já jsem dostal od rodičů křížek na krk k promoci a já jsem ho do té doby nenosil. Na vojnu jsem si ho nebral, měl jsem ho schovanej, a když měl brácha svatbu, tak jsem si ten křížek dal na krk a už jsem si ho tam nechal. Bylo to v červenci, byly tepla a já jsem chodil s rozhalenou blůzou, takže trvalo to čtyři dny a už jsem byl na koberečku u ředitele, stížnost, ty nosíš křížek, navíc nebereš Rudé právo, měls dostat zvýšení platu, ale nedostaneš nic.“

  • „A pak mám zážitek právě s tím strýcem Adolfem, protože on v tom osmašedesátém přijel v srpnu k nám. Ty bližší příbuzné měl v Brně a do Štěpánova si do rodné chaloupky zajel, to byla jeho rodná chaloupka, kde my jsme bydleli. Tam přijel odpoledne 20. srpna 1968 k nám na návštěvu. Já jsem ho poprvé viděl a on, jak objížděl přízeň, tak si všude dal skleničku, takže byl už v takové povznesené náladě. Jeho dcery tehdy zůstaly v Brně, přijel jenom s manželkou, s tou Angličankou, ta řídila. Adolf se dostal do dobré nálady, s tatínkem si taky dali nějakou tu skleničku a k večeru toho 20. srpna odjel do Brna. A jak říkala teď po letech jeho dcera, no, byl k nepoužití, tak šel spát. Ve dvě v noci přišel manžel jeho neteře, důstojník, který říkal, jsou tady Rusi, ujíždějte.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 10.08.2021

    (audio)
    délka: 02:04:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve Štěpánově rudá ruka řádí, strhává letáky i jízdní řády

Hynek Jurman před nástupem do školy, rok 1962
Hynek Jurman před nástupem do školy, rok 1962
zdroj: archiv pamětníka

Hynek Jurman se narodil 4. února 1956 v Novém Městě na Moravě rodičům Martě a Hynkovi Jurmanovým. Otcův bratranec pplk. Adolf Jurman, příslušník RAF (Královské letectvo), musel z Československa celkem třikrát nedobrovolně odejít. Jeho posledního útěku ze země v srpnu 1968 byl svědkem i pamětník. V období normalizace měl problémy dostat se na školu s humanitním zaměřením. V roce 1975 ukončil Střední průmyslovou školu ve Žďáru nad Sázavou maturitní zkouškou. Těsně před maturitou byl na výslechu StB a hrozilo mu vyloučení ze školy. Negativní kádrový posudek mu neumožnil studium na katedře žurnalistiky, proto vystudoval VUT v Brně. Po vojně nastoupil do národního podniku MEZ Brno, Moravské elektrotechnické závody s pobočkou ve Štěpánově nad Svratkou. Několikrát dostal nabídku ke vstupu do KSČ, ale vždy ji odmítl. Problémy v práci, ale i v osobním životě ho přiměly po roce 1985 změnit zaměstnání. Nastoupil do jaderné elektrárny v Dukovanech. Na vstupním školení v Trnavě byl v době výbuchu elektrárny v Černobylu. Aktivně se zapojil do dění v roce 1989, zakládal místní OF (Občanské fórum) a byl jeho mluvčím. Napsal nespočet článků do různých periodik, několik turistických průvodců, divadelních her, 37 knih, kde uváděl na pravou míru události od druhé světové války po současnost. Od roku 1989 byl učitelem na odborném učilišti v Bystřici nad Pernštejnem, kde v roce 2005 začal pracovat v informačním centru. Po svém odchodu do důchodu (2020) inicioval umístění pamětní desky pplk. Adolfu Jurmanovi na jeho rodný dům. V roce 2021 žil ve Štěpánově nad Svratkou.