Štefan Klepaček

„Matka byla v domácnosti, otec řemeslník. Nebyli jsme bohatí, s jedním platem se těžko žije. Ale žili jsme v prostředí, v kterém bylo hodně Rumunů, Němců, Srbů, Maďarů, a když to bylo zapotřebí, všichni si navzájem pomáhali. Neměl jsem snadné dětství ani život, ale doufám, že jsem se svojí prací jistým způsobem odvděčil městu a všem, kteří mi pomáhali.“

„Narodil jsem se v roce 1950. Pocházím ze smíšené rodiny. Otec byl Čech a matka Maďarka. Matčina rodina se přistěhovala do této oblasti (okolí městečka Bela Crkva - pozn. ed.) za prací a lepším životem. Matka se jmenovala Tereza a má dcera dostala jméno po ní. Nepsané pravidlo v rodině bylo, že se nesmí mluvit ani česky, ani maďarsky, nýbrž výhradně srbsky. Když jsem začal chodit do základní školy, hlásil jsem se do české třídy, která v té době ještě existovala, ale když se otec dozvěděl, že ve třídě učí stejný učitel, který učil jeho, hned mě (odhlásil) z české třídy z důvodu, jak uvedl, že nemusím prožívat to samé, co prožíval on. V té době učitelé měli větší autoritu a k zavedení disciplíny používali proutek nebo pravítko."

„Česká hudba mě silně přitahuje. Miluju hudbu, a tak mě jeden z učitelů upozornil na to, že vedle české lidové hudby existují pozoruhodní dobří popoví a rockoví umělci, jako je Jaromír Nohavica, Čechomor, Zdeněk Svěrák, Václav Neckář, Karel Gott, Aneta Langerová nebo Vlasta Redl."