Oldřich Vytvar

„Když byla měnová reforma, to všechno tohleto jsem prodělal na vojně. A budete se divit, byl jsem na hranicích a vůbec jsem nevěděl, co se děje. To nám bylo řečený, až když bylo po pohřbu těhletěch dvou [Stalina a Gottwalda]. A na vojně musí člověk poslouchat. To nešlo prostě neposlouchat. Taková byla armáda. My jsme tam byli. Když vám řeknu, že jsme se smáli z kasáren lidem, když byla ta měnová reforma, že tahaj vozy, kupujou nábytek a motorky a já nevim, co všechno. A nám furt říkali, že nic nebude. To bylo za Zápotockýho. A najednou v půlnoci byl poplach a já jsem stál s flintou ve spořitelně v Písku a hlídali jsme, protože lidi se cpali a každej chtěl vybrat svoji hotovost. To bylo tak něco zoufalýho. A já přitom jsem neměl ani korunu na výměnu.“

„Je teda pravda, že už v takovym čtyřiačtyřicátým roce byl nedostatek uhlí, a to jsme nechodili pravidelně do školy, to se chodilo jenom pro úkoly. A třeba jsme byli deset dní, řeklo se, kdy se to bude dávat. Tam jsme dostali, co máme všechno splnit, sešity, všechno a šli jsme domů. No tak, kdo to udělal doma za den nebo za dva, tak měl potom, já nevim, skoro deset dní volno. Zase se s tim šlo do školy, já nevim, jak to ti kantoři opravovali, ale víte co, udělal tam parafu jenom.“