Pokusil jsem se přistupovat k filozofii jako ke způsobu života
Zdeněk Pinc se narodil 10. února 1945 v Příbrami. V dětství onemocněl obrnou a v průběhu života se musel naučit žít se sníženou hybností. Maturoval v Příbrami a do Prahy odešel studovat Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Během šedesátých let byl aktivní ve studentském hnutí, podílel se na reformě ČSM, zakládal nezávislé studentské spolky působící mimo Národní frontu. Byl studentem profesora Jana Patočky. V závěru studia působil jako redaktor v Literárních listech, kde prožil dramatické okamžiky 21. srpna 1968. Roku 1969 uzavřel své studium na FFUK a nastoupil zde jako interní aspirant, ale vzápětí mu bylo zakázáno vyučovat a docházet na fakultu. Krátce pracoval pro Albatros a časopis Zdraví. V sedmdesátých letech pracoval jako romský kurátor pro Prahu 8 a usiloval o zlepšení podmínek místní romské komunity. Po podpisu Charty 77 však byl z tohoto zaměstnání vyhozen a postupně mu bylo znemožněno i vedení romského turistického oddílu. V osmdesátých letech pořádal bytové semináře se zaměřením na filozofii, pracoval jako šéfredaktor samizdatového časopisu Spektrum a přispíval i do exilových periodik. Pracoval pro družstvo Meta zaměstnávající zdravotně postižené, zároveň dělal nočního hlídače a pod cizími jmény psal texty pro rozhlas. V druhé polovině osmdesátých let si přivydělával také obchodováním s exotickými ptáky ze Sibiře. Po listopadu 1989 byl jmenován docentem filozofie a stal se vedoucím Katedry filozofie a společenských věd na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Zároveň pracoval jako ředitel Ústavu filozofie a religionistiky FFUK. Stál také v čele Institutu základů vzdělanosti, který byl roku 2000 přeměněn na Fakultu humanitních studií. Na této fakultě vyučuje dodnes (2023).