František Severa

„Pak začal celý ten tyátr. Začali se v tom lidi šťourat, že co tady má [matka] co dělat a co já teda. Že já mám jít do sirotčince a máma do vězení. Chodili po různých doktorech, ta potvrzení mám, že nejsem schopný převozu… Jenže lidi nedali pokoj. Co dnes bydlím na Rudný, tak v baráku za námi bydlel... nějaký major Prokopec se jmenoval. A ten furt, že musíme pryč, že tu nějaký Němci nemají co pohledávat, a kdesi cosi. Pak ještě jeden pán z Nových Hamrů, měl příznačné jméno Špína. Ti do toho furt šťourali, až to došlo tak daleko, že už jsme jednou byli v Chebu. Pak zas někoho napadlo, že to nejde, tak nás vrátili zase zpátky. Ale 25. března jel poslední náklaďák z Rudné, odvážel ještě jednu rodinu. Večer v půl jedenácté zastavili u našeho baráku, a ať se máma kouká spakovat, že jedeme spolu do Německa. Tátovi řekli, že když bude dělat nějakého potíže, tak ho seberou s sebou a zavřou. Babička běžela nahoru, moje sestra už spala, a říkala: ‚Elso, honem, oni musí pryč!‘ Nepočkali a odjeli. Než seběhla dolů, tak auto už odjíždělo. Pak jsme se dostali až do Bergheimu k babičce a dědovi.“

„V roce 1946 museli všichni Němci do odsunu, takže i máma se svojí rodinou, i když oba její bráchové byli někde na ruské frontě, ten starší už byl doma, ten mladší se vrátil až v roce 1948. Máma dorazila v srpnu do Německa, do Augsburgu, do vesnice Bergheim, kde jsme žili nakonec i my. Jenže jak říkám, byla to velká láska a ona zase načerno překročila hranici v Aši, tam se seznámila také s nějakou paní, která se vracela a říkala: Pojď, půjdeme na poštu, a jestli tě má rád, pošleme telegram a že se sejdou za týden u kostela. Kostel, to se nedá splést. Táta samozřejmě přijel, dělal na dráze. Vzal mámu a jeli spolu do Rudný a tam se máma skrývala v baráku svých rodičů, který dostali zpátky, nesebrali jim to, i když byli pryč, protože táta byl příbuzný a babička byla sestra druhé babičky, takže to dostali a bydleli tam. Moje máma se tam schovávala až do října 1947, když to potom všechno prasklo.“ – „Proč to prasklo?“ – „Prasklo to proto, že mámě praskla plodová voda.“