Spravedlnost je někdy liknavá, patřičné trest nestihne a odnesou to jen nevinní lidé
Růžena Smetanová se narodila 1. května 1927. Vyrostla s rodiči, babičkou a čtyřmi mladšími sestrami v Žežicích u Příbrami. Za války šla do učení na švadlenu, ale protože nájmy byly vysoké a zakázek málo, mistrová ukončila svoji živnost a pamětnice výuční list nezískala. Přes tatínka zaměstnaného ve filiálce firmy Baťa se jí naskytla možnost odjet do Zlína na kurz. Po jeho absolvování ji přijali jako opravovačku punčoch do Baťovy pobočky v Dobříši a odtud později přestoupila do Příbrami. V květnu 1945 se stala svědkyní poprav zajatých německých vojáků a příslušníků SS pod žežickou hospodou. V roce 1946 se vdala. S manželem vychovali dceru a syna. Manžel měl podlomené zdraví z pracovního nasazení v Německu během války. Těžce pracoval na šachtě a k velké lítosti rodiny zemřel v roce 1969. Růžena Smetanová vystřídala řadu zaměstnání. Pracovala v obchodě, v uranových dolech jako kolektorka a později jako topenářka. Jako civilní zaměstnankyně dolů přišla do kontaktu s politickými vězni pracovního tábora Vojna. Mnoho let dělala na poště a ve skladech u Vojenských staveb. I když již měla nárok na důchod, nechtělo se jí nečinně zůstat doma a našla si práci v kuchyni. Seznámila se s Josefem Holečkem, se kterým poté podle svých slov strávila mnoho krásných let.