Květoslav Šrámek

* 1935

  • „Dobytka jsme měli dvě, tři, čtyři aj šest krav někdy, které se dojily, a my jsme neodevzdávali mléko, ale máslo. Za války já nevím, kolik se toho dávalo, ale za socialismu normálně jsme dávali každý rok z tých dvanácti hektarů, co jsme měli to pole, tak dvacet metráků masa, dva metráky másla, pět tisíc vajec a kromě toho zrní, seno, slámu, nevím, co se ještě všechno dělalo. To se všechno muselo za socialismu plnit. A už to bylo tak nabité, že jsme nemohli si už ani pro sebe málem uchovat dvacet metráků prasat, dvanáct metráků hovězího se dávalo každý rok a osm metráků vepřového. Víte, co to bylo za kvanta? Mívali jsme i patnáctero hovězích kusů.“

  • „ Ti byli normálně nasazení, že jsou v Zubří partyzáni, tak chodili po chalupách a vydávali se za partyzány a chtěli něco pojest nebo přespat a tak. Potem normálně v Zubří byla nějaká skupina těch starých chlapů, kterým se to nezdálo, že to není možné, že to nejsú partyzáni. Tak v Zubří, já vím, v které chalupě, kterýsi ten partyzán tam měl spať, v noci přišli ti Zubřané a chytli ho a řekli mu, že odkud je? A on, že z Mořkova kdesi, a tak nejak se vymlouval, že tam má velitelství a tak. Jestli chcú, že jich tam dovede, kde patří, že tam majú nějakého velitele. Ale normálně tak v noci, já nevím, dva nebo tři chlapi s ním šli, s tím konfidentem, a jak šli na Pindulu tady, jak se jde do Frenštátu, po jakési lesní cestě, tak normálně, ten viděl jeď auto, tak dávaj v nohy [dal se na útěk], chtěl k temu autu. Ale to nebyli žádní Němci, to byli pekařové s rohlíky, kdesi do obchodu už ráno ve tři hodiny nebo tak nejak brzo. A ti, když ten se dal na útěk, tak ho zastřelili. To mně vykládal právě jeden Zubřan, co já jsem dělal motorové pily, tak vždycky na nějaké věci, co mě zajímalo, tak mně vykládal, jak to bylo. Oni ho tam zastřelili, ale aby ho nenašli psi, tak vykopali v potoku hrob, tam ho pochovali. A vyzuli mu boty a v tém botu našli celý seznam lidí, co dostal, čísla baráků a všecko. To všecko našli v té botě u toho konfidenta. A toho zahrabali do potoka, zaházeli kamením, aby ho nenašli [němečtí] psi. A mezitím [Němci] z celé dědiny Zubří všechny chlapy posbírali a byli ve škole zavření a zjišťovali a čekali toho Franka. Právě Frank večer přijel a čekali na Franka.“

  • „V Zubří byli ruští zajatci, kteří sloužili u tých Němců, jezdili s koňma a něco vozili, nevím co. Já jako ogar jsem s nima [jezdil]. Oni jezdili každý den o poledni nebo v jedenáct hodin pro oběd do školy, tam dostali každý do ešusu dávku polévky nebo co bylo a dojeli domů a byli u nás doma.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 13.09.2021

    (audio)
    délka: 02:08:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Odpoledne už do školy nepůjdu, kreslit stejně neumím a německy se učit nebudu

Květoslav Šrámek
Květoslav Šrámek
zdroj: archiv pamětníka

Květoslav Šrámek se narodil 20. srpna 1935 v Zubří na Valašsku. Pochází z osmičlenné rodiny, která obhospodařovávala statek, kde bydlelo mnoho dalších rodin, a do práce na gruntu byl pamětník zapojen už od tří let. Jeho otec Ludvík byl nasazen do první i druhé světové války. Během okupace u nich bydleli sovětští zajatci, v roce 1944 se Zubří stalo dějištěm nacistické odplaty za české partyzánské akce. Květoslav Šrámek celý život miloval motorky – v dospívání každý týden rozebíral a znovu skládal Jawu Robot a později se v dospělosti věnoval závodům v motokrosu na amatérské úrovni. Po roce 1948 mu nebylo umožněno vyučit se automechanikem z důvodu kulackého původu rodičů, přestože byli v JZD. Vyučil se později jako zámečník, údržbář a od roku 1953 do roku 1993 pracoval v lesnické dílně. Léta 1955 až 1957 strávil na vojně, kde opravoval motocykly a auta. Odmítl vstoupit do KSČ. S manželkou Marií se vzali v roce 1961 a měli spolu dvě děti. Do pětaosmdesáti let se aktivně věnoval chovu včel, poté pomáhal s chovem synovi. V roce 2021 žil v Zubří.