Helena Suková

„Já jsem skončila v červenci 1998. Nejdřív jsem tedy skončila v lednu, ale pak jsem si říkala, že bych ten Wimbledon přece jen ještě jednou chtěla zkusit, takže jsem před ním trénovala. Průlom se tam nepodařil, takže po Wimbledonu 1998 jsem skončila zcela. Hned potom jsem měla volno, nemusela jsem nic dělat, nemusela jsem trénovat, mohla jsem navštěvovat známé, kamarády, příbuzenstvo. To mi vydrželo asi tak půl roku. A pak si najednou říkáte, co s načatým časem. Tak jsem si pořídila psa. Větší část času jsem trávila v Monaku, protože jsem měla volno, nemusela jsem trénovat, nemusela jsem jezdit po turnajích, takže toho volného času bylo víc. Nejdřív si to užíváte. Asi rok nebo rok a půl jsem raketu neviděla vůbec. Ani jsem nevěděla, kam jsem ji založila. Na Wimbledonu se hraje turnaj čtyřher legend, tehdy to bylo od třiceti pěti roků věku. Tam mě pozvali. První rok jsem to se slušností odmítla. Když mě pozvali podruhé, tak už mi to bylo blbé, znova to odmítnout. Takhle jsem se postupně vrátila k tomu, že jsem znovu zjistila, kde ty rakety tedy mám.“

„Myslím si, že v tomhle věku to (studium vysoké školy) bylo trošku složitější. První rok jsem zažívala neskutečné nervy. Říkala jsem, že když mě vyhodí z jedné zkoušky, už mě tu nikdo nikdy neuvidí. Říkala jsem si, že jsem jako masochista. Když jsem jela na svoji první zkoušku v prváku z anatomie, byla jsem před ní snad dvacetkrát na záchodě. V životě jsem před žádným zápasem nebyla tak nervózní jako před touhle zkouškou. Naštěstí první vyhazov ze zkoušky byl až ve třeťáku, a to už jsem byla takový zkušený student a věděla jsem, že mám ještě další dva pokusy. Takže už jsem na té škole zůstala. (Čím jste se zabývala ve svých bakalářských nebo diplomových pracích?) V pracích jsem se zaměřila právě na životní spokojenost sportovců po kariéře. Zaměřila jsem se i na nalezení receptu, jak toho sportovce připravit, aby skok do sportovního důchodu nebyl až tak složitý, jak jsem to zažívala na sobě já nebo jak jsem to zjistila od čtyřiceti vrcholových sportovců z různých odvětví, které jsem oslovila. Úplně se mi to nepodařilo. Každý se s tím snaží bojovat nějak, ne každý chce přiznat, že mu například rodinný život nenahradil sport. To se špatně říká partnerovi nebo partnerce.“