Maminku odmítli odvézt na hřbitov, protože byla Němka
Waltraud Vildová se narodila 13. prosince 1941 v obci Miřetice u Vintířova na Kadaňsku do německé rodiny v domě dědečka Josefa Fuchse. Obec tehdy obývali pouze sudetští Němci. Rodina Waltraud Vildové zůstala po poválečném odsunu Němců ve vsi jako jediná, zřejmě díky tomu, že dědeček Josef Fuchs byl sociální demokrat a odpůrce Hitlera a nacismu. I přesto ale rodina přišla o svůj domov v Miřeticích a museli se přestěhovat do Radonic. Tam byli sestěhováni i jiní Němci, kteří nešli do odsunu, mnozí pracovali v radonických dolech na uhlí, a byli proto zapotřebí. Paní Vildová žila pouze s maminkou, prarodiči a svými strýci, protože její otec Waldemar Höptner pocházel Německa, kde se seznámil s její maminkou Rosou, narukoval na frontu a padl do britského zajetí. V něm setrval ještě dva roky po skončení války. Ačkoliv usiloval o vystěhování celé rodiny do Německa, získala povolení jen Rosa Höptnerová a její dcera Waltraud. Rosa Höptnerová váhala a nechtěla opustit své staré rodiče. Bohužel v roce 1948 náhle zemřela. Waldemar Höptner potom požádal prarodiče malé Waltraud, zda by se o ni mohli nadále starat. Nikdy už potom svou dceru neviděl. Poručníkem malé Waltraud se pak stal strýc Josef. Okupaci Československa prožila v Německu, v srpnových dnech roku 1968 byla na své první návštěvě příbuzných v Bärensteinu. Waltraud Vildová pracovala po studiích v zemědělství jako ekonomka na statku ve Vintířově, od roku 1979 v kulturním domě v Kadani a po roce 1991 na finančním úřadě, kde zůstala až do důchodu. V roce 2023 žila stále v Kadani.