Vít Kremlička

* 1962

  • „Já jsem asi ve druháku uvíznul ve spárech StB. A to byla v podstatě taková, asi půl roku mne lámali ke spolupráci, já jsem to odmítal a odmítl. Ale šlo o to, že to bylo docela psychicky nebo mentálně náročné, protože to byl opruz, oni telefonovali k nám domů nebo přijížděli. Já jsem o tom nějak moc nemluvil a myslím si, že mě to i jakoby trošku vyřadilo ze života třídního kolektivu, že jsem se tam dostal do takové outsiderské pozice."

  • „A pak bylo... a to bylo peklo, fakt. Ve výtvarné výchově v malování, to bylo normalizované malování takových těch továren. Vždy, když byly nějaké tyhle VŘSR nebo Únor, ten Vítězný únor, jak se říkalo, tak jsme měli malovat továrny a rudé hvězdy a traktory. Ale ty továrny, to byl úplně archetyp továrny, že to mělo mít komín a pak taková šikmá okna, ty střechy těch dílen. Takové ježaté. A to museli mít všichni, všichni museli malovat tyhle fabriky a to bylo příšerné, to bylo jako ze zlého snu.“

  • „To bylo, že mateřská škola v té době začínala v srpnu a tohle bylo právě po okupaci a bylo to buďto v srpnu, nebo v září a létaly helikoptéry a shazovaly letáky, takzvané Zprávy. Já jsem si to dohledal až zpětně. A to létaly nad Prahou a byla to v podstatě nějaká kolaborační zpráva. Tam byl Indra, Jakeš, Kolben nebo jak se jmenoval, Kolder, tady ta kolaborantská klika.“

  • „Já jsem se vzbouřil a řekl jsem, že na marxismus chodit nebudu, a napsal jsem děkanovi, což byl nějaký docent Jaroš, kovaný stalinista, ať jdou s marxismem do kafilerie a ať nečekají, že z toho budu skládat zkoušky. Druhý den jsem přišel na fakultu, on mě odchytil, ať s ním jdu, že mi nafackuje, a pak ať vypadnu a už se nevracím.“

  • „Vešel jsem do toho bytu, sebrali mi občanku a řekli, ať jdu do kuchyně. A teď koukám, že ve všech těch místnostech, to byl celkem velkej byt, Ječná, čtyři nebo pět pokojů, tak všude tam rolujou koberce a dávaj tam knížky a desky, všechno to štosujou, přesouvaj nábytek. To místo, kde byly všechny ty sedánky, pokecy, mejdany, pařby, besídky, tak teď nějací divní pánové to tam pustošej.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 14.12.2021

    (audio)
    délka: 03:32:52
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
  • 2

    Praha, 10.10.2023

    (audio)
    délka: 02:20:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Say No to the Devil

Vít Kremlička, 1984
Vít Kremlička, 1984
zdroj: archiv pamětníka

Vít Kremlička se narodil 22. října 1962 v Praze do rodiny Ladislava a Marty Kremličkových. Vyrůstal v prostředí, které bylo svým založením značně protikomunistické – část rodiny z matčiny strany zažila perzekuci v rámci kolektivizace zemědělství. Vítkův otec pak přišel o práci, když vyjádřil souhlas s vypuknutím maďarského protisovětského povstání v roce 1956. Vít již na základní škole přijal myšlenku, že nechce patřit do oficiálních prorežimních mládežnických organizací, jako byly Jiskry a Pionýr. Během gymnaziálního studia si našel cestu k uměleckému undergroundu. Účastnil se ilegálních bytových seminářů, divadel či literárně-hudebních akcí, na nichž sám vystupoval coby autor vázané poezie. Byl také častým hostem v bytě Dany a Jiřího Němcových v Ječné ulici v Praze, kde se undergroundová komunita scházela a kde jej také čekalo první zatčení a výslechy. V šestnácti letech se ocitl v hledáčku Státní bezpečnosti, která s ním, ovšem neúspěšně, chtěla navázat tajnou spolupráci. Aby se vyhnul základní vojenské službě, prožil Vít bezmála pět let v psychiatrických léčebnách. Vysokou školu během normalizace nedostudoval – kvůli tomu, že se negativně vyjádřil k povinnému absolventskému nástupu na vojenskou katedru, jej děkan fakulty z hodiny na hodinu vyloučil. Svoje kulturní a jazykové aktivity pak Vít navázal na činnost hudební – jako hráč na trubku a zpěvák se objevil v undergroundové kapele Národní třída, později založil vlastní projekt, skupinu His Boys. Během roku 1989 podepsal petici Několik vět a účastnil se pražských srpnových demonstrací. Když v listopadu téhož roku vypukla sametová revoluce, stál u zrodu a chodu Informačního servisu. V dobách po revoluci vydal několik básnických sbírek, próz a esejistických překladů z polštiny, angličtiny a bulharštiny. Je nositelem několika literárních ocenění včetně Ceny Jiřího Ortena a Ceny Revolver Revue.