Ivo Medek

"Pyšný na to, že jsem... no, zlikvidoval se nedá říct… První výročí po okupaci v roce 1969 – 21. srpna – demonstrace po celé Praze. Teď je často publikována fotografie, jak demonstranti na Václaváku... A skupinka lidí tam stojí na střeše tramvajové zastávky, tam tehdy ještě jezdila tramvaj. Ten třetí, co tam hází viktorky v těch světlých kalhotách, jsem já. Z Václaváku nás večer vytlačili na Pavlák. A tam už slzný plyn, policajti, že přijdou psi tady z Pazderny, ti protidemonstrační. A pak, že jedou tanky. A celé to bylo už takové trapné. Policajti semknutí, ty štíty. Pár buřičů, co s radostí hází kostkami. Pak nápad, že se postaví barikáda. Jenže tramvajáci nechtěli tu tramvaj dát, že by se povalila naplněná dlažebními kostkami, že mají hmotnou zodpovědnost. Takže se teda povalí z baráku do ulice lešení. To zas nikdo neuměl oddělat a do toho, že ještě jedou tanky od Benešova. A to už jsem si říkal: 'Tohleto je naprosto k ničemu a zbytečné. A jak kráčím z toho Tyláku oklikou, tak u Lublaňské dva hoši asi tak vašeho věku nosí od zelinářství bedničky od rajčat a dávají je přes ulici. Říkám: 'Hoši, co to děláte?' 'No barikádu.' 'No vždyť tohle přejede osobák. To byste museli tady pozhášet tyhle plynové lampy, to stačí na ni vylézt a zatáhnout za to očko,' což jsme udělali. 'Podívejte, tady takový pěkný výkop. To nechodíte na jugoslávské partyzánské filmy? Co se dělá s výkopem? Posuneme vedle.' Z těch rajčatových bedniček jsme si udělali pásky, které ve tmě vypadaly jako pomocná stráž Veřejné bezpečnosti. Ta červená rajčata vypadala pomalu jako ty jejich emblémy. A protože tam byla ještě petrolejka jako označení výkopu, natřená červeně, tak jsem ji vzal, protože jsem nechtěl, aby tam spadl nějaký osobák. Počkal jsem na první tank, a ten do toho výkopu žuchnul."

"Stejně jako všechny mého věku. Představte si, že v podstatě nebylo co jíst. Byly sice potravinové lístky, ale málokdy na ně bylo to, co šel člověk koupit. Věčně byly maléry s tím, že mě poslali pro margarín a prodavač mi řekl: 'Hele, na to se dneska dávají mýdla. Chceš mýdlo, anebo nic?' A teď bylo riziko – dostanu doma vynadáno, že jsem tak blbý, že jsem koupil mýdlo místo margarínu? A takhle to v podstatě šlo se vším."