Helmut Bernert

"Němci museli oficiálně nosit znamení „N“ na pravé straně hrudníku. S odstupem je mi jasné: Byla to vlastně taková verze židovské hvězdy pro Němce, to bylo zřejmé. Mělo se to nosit přišité, ale já to přišité nenosil, jen přišpendlené zavíracím špendlíkem, protože jsem si to často sundával. Stalo se mi například, a byla to taková téměř schizofrenní situace, že mě na ulici zastavil muž a dal mi pár facek za to, že jsem „N“ neměl přišité. Ten muž měl ale na sobě uniformu SA, takže to byla poměrně vtipná situace."

"To bylo tak: Moji matku oslovil jeden bývalý kolega mého otce, truhlářský mistr. Tehdy bylo totiž běžné, že malířské a lakýrnické dílny také lakovaly nábytek, takže truhláři a malíři bývali pracovně propojení a díky tomu otec toho muže znal. Ten muž přišel k mé matce a řekl jí: 'Mám sehnat lidi do vagónu k vysídlení.' Matka mu odpověděla, že pokud bude propuštěn otec z pracovního tábora, tak jsme ochotní se přesídlit. Otce tedy propustili, všechno jsme pobalili a přesunuli se do sběrného tábora, kde jsme byli dva nebo tři dny, než se shromáždily všechny osoby. Odtamtud jsme se přesunuli na nádraží, bylo to jen asi 200-300 metrů, a nastoupili do vagónů, což byly pochopitelně dobytčáky. Do těch se nejprve naložila zavazadla, pak jsme nastoupili a vyrazili. Myslím, že jsme nevěděli, kam jedeme. Neřekli nám asi, kam jedeme, ale nejsem si tím jistý. Obvykle tyto transporty jezdívaly do Bavorska. Náš transport vyjel 9. května a 11. května byl na hranicích s Německem. Na hranici nás nejprve zaregistrovali, pak nás odvšivili ze zdravotních důvodů vydezinfikovali DDT. Nejspíš jsme také dostali něco k jídlu, ale hned ten den jsme pokračovali dál. Na místo určení jsme dorazili 13. května. Vlastně to byla dvě místa určení, druhé bylo nedaleko prvního, což byl Frankenberg an der Eder v Severním Hesensku. Tam jsme tedy dorazili 13. května. Druhá skupina pokračovala dál do blízkého Mundenu a naše část vagónu dorazila do obce Rengershausen, kde jsme byli zaregistrováni, policejně přihlášeni a rozděleni do příslušných zemědělských usedlostí. Nejprve nás zajímalo, kde jsme se to vlastně ocitli. "

"Jednak jsem se snažil vysvětlit, které instituce jsou potřeba v demokratickém státu a jaký vliv může a má mít občan, například účastí ve volbách. Aby stát nebyl samoúčelný, ale byl pod kontrolou občanů. Zároveň jsem se snažil ukázat následky toho, když se občané Výmarské republiky s demokratickým státem dostatečně neztotožňovali a tím byl umožněn nástup diktatury. Dále jaké mechanismy vedly k tomu, že Hitler mohl lidi ukolébat natolik, že ani nepostřehli, jak jsou instrumentalizováni a manipulováni. Nikdy jsem nechápal, jak bylo možné, že se nechala poblouznit i takzvaná inteligence. U právníků jsem tomu rozuměl, zabýval jsem se během studia dějinami a státním právem, takže jsem věděl, že právníci měli tak zvanou pozitivistickou školu. Že se ale nechala poblouznit veškerá další inteligence až na drobné výjimky, to je pro mě opravdu fenomén. Ovšem když dnes pozoruji, jak agituje strana AfD a jací lidé jí fandí, je to pro mě hrozivý zážitek, protože vidím, že to funguje pořád stejně. Proto se stále znovu ptám: Jaké možnosti má tedy demokracie k propagaci sebe samé, jaké jsou možnosti, aby byla demokracie znázorňována pozitivně a aby se ukazovalo, že je nutná angažovanost a kritický pohled?"