Božena Vodrážková

„Tak jsem ten balík otevřela a v něm byl dopis a na něm byl namalovaný pán a tady takhle byla holka namalovaná krásně. Bylo tam také napsáno, že mě miluje, že až bude konec války, že by se se mnou chtěl sejít, a já povídám, já nechci nic, žádné známosti. A to jsem dostávala ty dopisy od jednoho Poláka - vězně, který holil a stříhal Němce. A tak jsem mu vzkázala, já jsem mu napsala, že ho moc prosím, ať mi nepíše, ať mi neposílá balíčky, že se chci dočkat konce války.“

„To bylo tak, že jsme měly freistunde a bylo docela krásně, západ slunce, a teď ony říkaly: ‚Pánbůh tě miluje. Miluje všechny lidi a tebe taky.‘ Já jsem měla radost z toho, že mě miluje Pán. Protože já ho taky mám ráda a hledím, abych dělala dobře, abych neubližovala nikomu. A dívám se na ten nádherný západ slunce a říkám si: ‚Kdo tohle udělal? Stvořitel to udělal. Přeci není možné, aby se tady bez Stvořitele objevil člověk vybavený moudrostí, rozumem a všemi takovými vlastnostmi.“

„Asi tři dny tam byly. A já jsem jim vyprávěla pohádky a věnovala jsem se jim, hladila jsem je, a ony (pak) šly pryč. Byl to chlapeček a holčička, byla to taková drobotina.“

Text písně není dosti srozumitelný a neshoduje se ani s oficiální verzí písně v polštině.